I v dnešní době se ještě najde dost lidí, kteří žádného naháče na vlastní oči neviděli. A to máme čínských chocholatých psů v plemenné knize přes 600. Protože jde o malé společenské plemeno, asi málokoho napadne úvaha o jeho výcviku. Pravda, jako služební pes obranář určitě nebude nejlepší, ale přesto má vlastnosti, se kterými se dá docela dobře pracovat. Mám dřívější zkušenosti s výcvikem boxera a malých kníračů. Ani naháči, které mám od počátku jejich chovu u nás, tedy 10 let, u nás nerostou jako dříví v lese. A to je důvod, pro který se s vámi chci o některé své poznatky podělit.
Prvního psíka jsem dostala až tříměsíčního. Bylo to štěně z jednoho z prvních vrhů u nás a vyjít s ním na ulici byl tehdy docela odvážný čin. Nejen proto, že plemeno prakticky nikdo neznal a poznámky typu: "To nemocné zvíře utraťte!" byly na denním pořádku, ale především proto, že jsem se dlouho vnitřně smiřovala s myšlenkou, jakou cenu má druhý konec mého vodítka. Vzájemné seznamování nám trvalo poměrně dlouho a na chování psíka jsem se mohla spolehnout až po 9. měsíci věku. Protože jsem měla ještě tři malé knírače, učili se jeden od druhého - naháček poslouchat, aportovat a vyhledávat předměty a knírači od něj samé rošťárny. Postupem času jsem povaze naháčů propadla a dnes je ze mě "Sněhurka od sedmi trpaslíků".
Výchova i výcvik naháče má svá specifika. První z nich je nabíledni. Nemají srst na těle, pouze tlapky jim chrání ponožky srsti, hlavu chocholka a dlouhá je i srst na ocásku. Z toho plyne trochu potíž v chladném počasí. Odložit naháče na promrzlou nebo mokrou zem je téměř nemožné. Ne že by to nesplnil, splnil, i když velmi nerad, ale riskovala bych jeho nachlazení. Trochu pomáhá teplá kombinéza, ale ani tak delší sezení příliš nedoporučuji. Většinu prvků základní poslušnosti učím do pozice ve stoje. Jednak proto, že moji psíci hodně jezdí po výstavách, kde potřebuji, aby si nesedali, a jednak posadit naháče na pichlavý drn s mravenci, bodlák či kopřivu, znamená nepříjemné léčení postižené partie. Na cvičišti řeším odložení v leže sice žertovně pro ostatní, leč účelně pro psa. Nosím sebou podložku. Aportování si oblíbili všichni naháči, nejvíc ten nejstarší. Vidět naháče se žlutým tenisákem v mordě, věřte, to je pohled k popukání. Kdosi tuhle pravil: "Vejcojed". A nebyl daleko od pravdy. Nechci po psech žádné stoprocentně přesné výkony, ale co hodím, to donesou a další aportování přímo vyžadují. Přivolání mám bez výjimky pozitivně "piškotové". Mnoho číňánků se řídí heslem: "Za piškotu na kraj světa", a tím je jejich výchova výrazně jednodušší.
Nejraději mají domácí hru na schovávanou. Po bytě nebo v určeném prostoru poschovávám dobroty (piškoty, kostičky, suchary a podobně), dám jim příslušný pach načichat a Hledejte. Tuhle akci skutečně milují. Dovedou vyskočit na opěradlo křesla, hravě zvládnou stůl, obrátí naruby peřiňák a statečně škrábou na krabice. Pracují s velikou chutí a zájmem, systematicky a rychle. Čich mají skutečně vynikající. Zábavou jsou pro ně jakékoliv překážky. Skáčou vysoko, ladně a jakoby mimochodem. Při procházkách si sami vyhledávají co by přeskočili a je jedno jestli jde o kmen, strouhu nebo obrubník. V Americe mají čínští naháči vlastní přebory v agility, při nichž je možné využít jejich rychlost, obratnost a mrštnost. U nás zatím a až na pověstné výjimky, nemáme tak pevné povahy, aby se číňánci ve vřavě závodů agility prosadili. Pevně však věřím, že jejich čas na tomto kolbišti i u nás přijde.
Další činností, které se čínský chocholatý pes může se svým majitelem dobře věnovat, je canisterapie. Léčebné účinky naháčů jsou popsány již před stovkami let a já sama mám vyzkoušeno, jak dobře fungují. Další majitelé by určitě také mohli vyprávět. Protože se naháči velice rádi mazlí a chovají, jsou ideálním partnerem při návštěvách v domovech důchodců nebo stacionářích. Jedna z majitelek chodí se svými fenkami dokonce do kojeneckého ústavu. Kontakt s kůží naháče dokáže divy. Jednak je pejsek zvláštní sám o sobě, čímž je postaráno o první dotazy klienta a navázání kontaktu, a jednak v lidech vzbuzuje pečovatelské vlohy: "Není mu zima? Já ho přikryju, zahřeju …" A pro naháče není nic lepšího než teplo člověka a pokrývky zároveň.
Další možnosti naháčů si zatím nechám pro sebe. Snad se s nimi někdo z vás stihne seznámit dřív, než je někdy příště prozradím. Přeji vám, aby vám naháčci byli skvělými kamarády a partnery. Vaše dotazy ráda zodpovím.
Ing. Libuše Brychtová
O naháčích více na: www.nahaci.cz
E-mail: libab@nahaci.cz
