Než se rozjedeme pro štěňátko, čeká nás ještě dlouhá cesta. Prvním krokem je rozhodnout se, že pejska opravdu chceme. Jde totiž o živého tvora, který na Vás bude po zbytek svého života závislý, který bude po Vašem boku 10 až 15 let a po celou tu dobu bude vyžadovat Vaši lásku a péči. Neodradilo Vás to?
V tom případě je na řadě výběr plemene.
Při rozhodování bereme na zřetel i jiné faktory než jen módnost nebo líbivost plemene. Za prvé: má to být malé nebo velké plemeno? Abychom zjistili odpověď na tuto otázku, odpovíme si na několik dalších. Mám dost prostoru pro ustájení velkého psa? Mám dost finančních prostředků na kvalitní krmení? Velký pes toho sní mnohonásobně více než malý, navíc pro vývoj své veliké kostry potřebuje kvalitní krmivo a to samozřejmě něco stojí. Odpověděli jste ano? Pak si ještě rozmyslete, zda jste ochotni svého miláčka cvičit. Velká plemena by měla mít alespoň základní výcvik a to jak pro pohodlí Vaše, tak Vašeho okolí. Tahat celý život na vodítku psa, který je stejně těžký jako Vy (nebo dokonce těžší)jen proto, že ani nepřijde na zavolání, je nepříjemné pro obě strany. Pokud jste odpověděli zase ano, pořiďte si třeba "mamuta", pokud ne, volte raději pejska menšího plemene.
Tak teď už víme, jak bude velký a postoupíme k dalšímu bodu, a sice: za jakým účelem psa pořizuji? Budu se věnovat sportovní kynologii, chodit se psem do služby nebo mi bude jenom společníkem? Druhu práce, kterou bude pejsek jednou vykonávat, musí odpovídat jeho fyzické a psychické předpoklady. Například na hlídání velkého objektu nevolíme těžkého bernardýna, který jej jen stěží celý oběhne, ani bojácného chrta, ale pružného a rázného psa, jako je například dobrman, německý nebo belgický ovčák apod. Vhodným společníkem na klidný důchod zase naopak nebude temperamentní dobrman, ale třeba pudlík nebo špic. Lovecká plemena se vůbec nehodí do města a pro lidi, kteří nechodí na lov. Velmi špatně se cvičí, mají silně vyvinutý lovecký pud (ten je často silnější než hlas majitele) a potřebují spoustu pohybu. Dokonce i dnes velmi módní bígli odolávají běžným výcvikovým metodám a tudíž jsou většinou naprosto nezpůsobilí k životu ve městě. V důsledku svých pudů a nepostačující poslušnosti se také psi těchto plemen velmi často ztrácejí a to je pro majitele záležitost jistě nepříjemná. Výjimku snad tvoří jen plemena retrieverů.
A dál. Dlouhosrstí psi se musí často česat, někteří dokonce stříhat nebo trimovat. Že Vám to nevadí? Dobře. Těm co to vadí doporučuji raději plemeno hladkosrsté.
Už víte, jaké máte požadavky a těm určitě odpovídá pouze několik plemen. Teď je zcela na Vás, které z nich se Vám líbí nejvíc a které si vyberete.
Zbývá poslední otázka: pes nebo fena? Těšíte-li se už teď na vlastní štěňátka a jste ochotni věnovat chovu čas a píli, pak samozřejmě fenka. Počítejte však s tím, že několikrát do roka hárá a Vy ji budete muset hlídat. V práci také většinou nebývá tak samostatná a energická jako pes. Pes je zase dominantnější, a pokud nemáte dostatek zkušeností, bude se snažit stát se hlavou Vaší rodiny.
A je rozhodnuto. Počkejte, nikam nespěchejte, oni Vám je nevyprodají. V příštím díle si povíme něco o tom, jak nejlépe takové štěňátko získat, abyste nebyli nemile překvapeni.