Nejdůležitějším předpokladem úspěšnosti prováděné inseminace je správný odhad doby, ve které se provádí. Za nejvhodnější dobu se považuje 9. - 13. den po objevení prvních příznaků hárání, vyjímky jsou ale velmi časté. Klinicky je možnost svolnost k páření rozpoznat podle změny chování k psům a také podle ukončeného krvavého výtoku, který se v té době mění na slabě růžový až žlutý. Období estru lze určit také cytologickým vyšetřením stěru z vaginální sliznice. K umělému osemenění se požívá pryžový katetr nebo lépe pipeta z plastu, která se napojí na celoskleněnou stříkačku. Před inseminací se fena postaví zádí výše, vulva se očistí vatou a po rozevření stydké štěrbiny se zavede pipeta přes poševní předsíň a pochvu po klenbě do děložního krčku a je-li to možné až do dělohy. Po zavedení pipety se pomalým stiskem pístu stříkačky vytlačí semeno. Po opatrném vyjmutí pipety se fena drží pozvednuta za pánevní končetiny po dobu 5 - 10minut, případně podle druhu použité pipety (s nafukovacím balónkem nebo bez) se imituje akt svázání, který vzniká zduřením bulbu pyje a dochází při něm k děložním kontrakcím, které urychlují přechod spermií přes děložní krček a dělohu do vejcovodu. Po provedené inseminaci, zvláště tehdy, kdy byl ejakulát deponován jen na začátek krčku děložního je třeba bát ba to, aby fena po uvolnění pánevních končetin nesedala nebo netlačila. Vhodné je její provázení na vodítku.
K osemenění feny se používá celá dávka semene. U zdravého ejakulátu by stačil s vyhovující koncentrací spermií jen 1cm3, je však účelné zvětšit objem inseminační dávky přidáním 3 dílu ředidla (převařené mléko, 0,9% roztok NaCl) např. pokud je třeba rozdělit odebrané semeno na více dávek pro více fen.
Budou štěňátka? Uvidíme.
Použitá literatura:
Gamčík Pavol, Kozumplík Jaroslav a kol. : Andrológia a umelá inseminácia hospodářských zvierat, 1992, vydavatelství Príroda, Bratislava