Lidské bytosti na sobě neustále nosí malé odumřelé kožní buňky tvaru kukuřičných vloček, známé jako "rafty", které jsou "odkládány"v množství asi 40000 za minutu. Každá buňka v sobě nese bakterie a výpary představující unikátní, individuální pach osoby. Toto je "stopa" hledaná cvičeným psem. Částečky jsou lapány a unášeny vzduchem a větrnými proudy. Jsou rozptylovány po větru do kuželovitého útvaru, který je úzký a je nejkoncentrovanější u svého zdroje (t.j. osoby), ale rozšiřuje se s rostoucí vzdáleností. Cvičené psy je možno pozorovat, jak na tuto kuželovitou stopu na otevřené ploše reagují tím, že pobíhají cik cak dozadu a dopředu, dovnitř a směrem ven z pachu.
Hlavní vliv na rozptyl pachu mají terénní rozmanitosti a vzdušné proudy, každé pátrání je tak problematické jiným způsobem. První den může pátrání probíhat v řídkém porostu s příjemným vánkem; druhý den se ocitnete v hlubokých lesích v horku a za bezvětří. Psovodi musejí dobře vědět, jak tyto faktory ovlivňují stopu, aby mohli dle potřeby obměňovat plány pátrání.
Terén
Vlastnosti terénu budou hrát roli při vaší práci se psem. Psovod musí vědět i v počátečních stádiích výcviku, jak může terén ovlivnit větření.
Otevřená pole. Za dnů se stálým vánkem by trénovaný pes neměl mít žádné problémy se zachycením a následováním vzduchem roznášeného pachu. Dychtivý pes by měl zavětřit a přiblížit se ze vzdálenosti sta a více metrů. To platí i v případě, že osoba je na místě pouze krátkou dobu (15 - 30 minut). Lehký vánek nebo bezvětří rovněž umožní dobré zachycení stopy ze vzdálenosti 30 a více metrů. Silný nárazový vítr vytváří nejvíce problémů, protože může rychle pachy rozptýlit. Střídavé větry zkomplikují postup pátrání, protože můžete začít tam, kde byl původně směr po větru, abyste posléze zjistili, že se vítr obrátil, a že nyní postupujete proti větru. V takových případech je nejlepší se držet svého původního postupu, protože vítr se bude měnit i nadále a jakýkoli pokus o udržení kroku s větrem by způsobil, že se budete bezcílně potulovat po poli.
Řídké porosty. Řídký porost je definovaný jako prostor který zahrnuje holá nebo zalesněná území, místy s keři nebo hranicemi dříví. Občasný výskyt houštin by neměl pro psa představovat žádný opravdový problém, protože porost by neměl být tak hustý, aby blokoval nebo významně měnil pohyb pachu.
Husté porosty. Husté porosty se nacházejí v hustých lesích nebo na neposečených polích. Hustě porostlá oblast může místy zahrnovat šípkové keře nebo velké hromady dřeva. Horké dny za bezvětří mohou vytvořit extrémně obtížné podmínky pro vyhledávání, protože pach se drží blízko hledané osoby. Vzdálenosti pro objevení a dohled se značně zredukují, bude tedy nutno vytvořit relativně hustou síť průzkumu (t.j. revírování) o vzdálenostech asi 30 m nebo i méně, aby se prostor správně pokryl.
Lesy. Lesy se mohou různit od řídkých jehličnatých porostů až po mokřiny se vzrostlými stromy a velmi hustými křovinami. V řídkých lesích je radost hledat; husté lesy jsou zkouškou trpělivosti jak pro psovoda tak i pro psa, zejména za horkých dnů nebo ve tmě. Rychlost větru a terén budou psovodovi diktovat přístup k problému. Řídké nížinaté lesy by neměly být o moc složitější než pátrání v otevřených polích. V hlubokých lesích se setkáte s problémy podobnými těm již zmíněným u hustých porostů.
Údolí. Údolí, úvaly nebo strže nesporně ovlivňují fyzikální vlastnosti stopy. Jelikož teplý vzduch stoupá vzhůru, průzkum údolí během dne by měl být prováděn podél vršku svahu na návětrné straně (po větru). A protože studený vzduch klesá, večerní pátrání by se mělo uskutečňovat ve vlastní prohlubni. Tento postup se týká rovněž svahů obecně.
Údolí také mohou pach zúžit tak, že se pak pohybuje prouděním. Zavětří-li pes např. ve strži, ale není schopen stopu následovat, důkladné prozkoumání terénu a proudění vzduchu může odhalit "trychtýřovitý efekt". Dále pak lze detailněji prohledat oblasti proti větru. odkud se pachy mohou šířit.
