Akita je patrně nejstarší pes záhadného národa Ainů, který stojí v celém východním světě naprosto osamocen. Ainové tvoří zvláštní jazykovou skupinu, nepodobnou žádné jiné, a dnes jich žije jen asi 20 000 na ostrově Hokkaidó, v jižních oblastech Kurilských ostrovů a na Sachalinu. Tito vousatí, chlupatí lovci, rybáři a sběratelé plodů pocházeli z vnitrozemí Asie a byli spolu se svými psy na japonských ostrovech první. Slovo ainu znamená v japonštině " synové psů". Úcta prokazovaná tomuto zvířeti vychází z legendy podle níž jsou Ainuové lidé pocházející ze spojení psa a ženy. Tuto ainuskou víru připomíná i následující pověst.
Podle ní byli lovec a pes společně v lese, pes spatřil medvěda a přivedl svého pána do osudové srážky se šelmou. Pak se vrátil domů a začal lovcově ženě lhát, že pán si před smrtí přál, aby se on, pes, s ní oženil. Truchlící žena psově lži neuvěřila, a když pes o té věci znovu a znovu začínal, hodila mu do tlamy hrst prachu. To ho konečně umlčelo. Tato mlčenlivost byla podle starých vyprávění považována za nejvyšší ctnost při lovu vysoké, černé zvěře, medvědů a při rybolovu. Akity byly využívány při lovu v párech, aby zadržovaly medvědy, černou zvěř a vysokou u zálivu dokud nepřijeli lovci. Byly také využívány pro aportování vodních ptáků.
Císař Juriaku (457 - 479 n.l.) spatřil prý jednou dům, který se podobal jeho paláci, a vydal rozkaz k jeho spálení. Když mu ale vlastník domu věnoval krásného bílého psa akity, změnil císař rozhodnutí a rozkaz odvolal. A tento pes se později stal příslušníkem císařského dvora. Poddaným pak bylo vlastnictví akity zakázáno. Když mluvili k císařské akitě nebo třeba jen o ní, užívali zdvořilí Japonci uctivých slov vytvořených zvlášť pro toto plemeno. Každý pes měl svého ošetřovatele, ošaceného tak, aby to odpovídalo důstojnosti vlastníka. Postavení akity a jejího pána se projevovalo především na obojku. Pes samotného císaře býval přepravován na vypolstrovaném sedátku a měl zlatý obojek.
Nejčasnější záznamy o ainuských akitách chovaných ve vznešených rodech feudálního Japonska pocházejí ze sedmnáctého století. Během vlády rodů Tokugawa a Taisho (1603 - 1925) začalo docházet k selektivnímu chovu akit. Pátý šógun Tokugawa Tsunayoshi vydal v roce 1687 zákon, přikazující všem poddaným, aby byli ke všem psům milí a laskaví, protože on sám se narodil právě ve znamení psa. Pro svou lásku ke psům byl nazýván Inu Kubó neboli "psí šógun". Tsunayoshi také nařídil, aby se každý pes tituloval "o-inu sama", což znamená "pan pes".
Akita se také stal vynikajícím psím zápasníkem a především společníkem samurajů, což mělo posílit morálku šlechty. Psi někdy bojovali i pětkrát do měsíce a plemeno časem v důsledku tohoto sportu málem zcela vyhynulo. Poptávka po bojových psech byla uspokojována chovem kříženců psů tosa inu s liniemi psů typu špice, které nebyly příliš ceněny. Celkově začala psí populace kvalitativně upadat a kolem roku 1900 se typičtí jedinci vyskytovali pouze v okolí města Odate v provincii Akita. V roce 1908 byly psí zápasy v Japonsku zakázány. Starosta města Odate Shigei Izumi začal propagovat čistou linii původního japonského psa. Ten se stal základem dnešní akity inu. Předvedení páru psů císaři Taiso bylo začátkem cesty k nápravě.
V roce 1927 vznikl chovatelský klub Akita-inu Hozonkai v Odate (AKIHO). Tento klub byl založen z iniciativy již zmíněného pana Shigeie Izumi. Tato společnost vede plemenou knihu a má rozhodující vliv na tvorbu standardu plemene. V roce 1931 prohlásil japonský císař Hirohito akitu za národní památku a poklad. V témže roce byl stanoven také první standard plemene.
Japonští kynologové si při šlechtění akity inu kladou stále vyšší cíle. Nové je například zpřesnění standardu plemene - žlutá barva je považována za vadu. Důležitý je výběr barevně vhodných partnerů tak, aby v populaci nedocházelo k úbytku sytě červené barvy.
Akita je symbolem zdraví a štěstí. Pohled na ni má v člověku vyvolávat pocit harmonie, tepla, něhy, krásy a elegance. Ještě dnes platí akita v Japonsku za symbol ztělesnění věrnosti a při oslavě narození dítě často dostává jeho sošku.