Trochu humoru. Odlehčíme těžký život majitelů psích stvoření a podíváme se na věc s nadhledem.. Možná staré, ale stále aktuální:-). Přichází prvotní a základní pravidlo č.1 a tím je, že..
Pes nesmí do domu, ani náhodou. Jen zahrada.
Nicméně vývoj vztahu pána a psa a zejména citová vazba k čtyřnohému chlupatému stvoření přetváří nekompromisní pravidlo č. 1 v pravidlo č.2: pes smí ležet na prahu vstupu domu. Když je zima, může do předsíně, ale jen na vyhrazené místo. Hmm…, v té předsíni je zima a táhne ode dveří. Dobře, dobře. Pravidlo č.3: pes smí do kuchyně. Omezený prostor, i když velmi významné místo všeho dění v domě. No, když už je tady, tak ho pustíme i dál, ne? Tedy číslo 4: pes může i do vedlejšího pokoje. Vývoj ku prospěchu psa, jak jinak. Hafík náš malý.. A přichází pravidlo č.5! Pes smí do všech pokojů. Ale opovaž se vyskočit na gauč nebo do křesla! Dobrá, můžeš do křesla. Ale gauč NE! Dobrá, gauč tedy ano. Ale jen, když není doma hlava rodiny. Tak jo, i gauč, i když je doma hlava rodiny. Ještě, že máme jen jednoho psa a zůstane volné křeslo. MAZEJ, do postele NEEXISTUJE! A jé.. takový smutný očička. Tak pojď do postele, ale pod peřinu ne! Není ti zima? Nepotřebuješ přikrýt? Takový studený pacičky a ouška.. Můžeš pod peřinu, pojď …
Dovolíš? Nemyslíš vážně, že se tady budeš rozvalovat celou noc…(?)
Aha, myslíš. Tak, jestli s dovolením, natáhnu si nohu. Opři se o ni. Jasně.. to je ono. Leží se ti pohodlně? Spinkej sladce, pejsánku... je tady nějak málo místa, malá postel. Táto, budeme muset na gauč. Nech ho spát, je tak slaďoučký..
Táto, na gauči spí náš druhý pes. Co teď? Ale venku je krásně, vlahá noc. Nepůjdeme na zahradu? :o)
A je to. Pes se stává pánem domu. Tak, jak to má být!