|
Vodítka: slouží k usměrňování psa, k zamezení odběhnutí psa.
Vodítek je nepřeberné množství a jsou různé druhy. Vyrábějí se z různých materiálů, různé délky. Vodítka se používají při poslušnosti, obraně i na stopě. Podle délky se rozdělují na krátká vodítka, střední vodítka a dlouhá vodítka. Vodítka se vyrábějí z různých materiálů (přírodní tkaniny, syntetické tkaniny, kov, kůže). Nejméně lze doporučit výrobky z kovového řetězu.
Při nákupu vodítka je dobré řídit se jednoduchými pravidly:
vodítko nesmí mít ostré hrany. Vyvarujte se materiálů, které jsou schopny spálit kůži na rukou. Vyzkoušet to můžete již v obchodu, kdy v jedné ruce držíte vodítko sevřené v pěsti a druhou rukou prudce trhnete, tak aby Vám vodítko projelo dlaní. Pokud ucítíte pálení, nebo Vás okraj vodítka řízl pak se takovému vodítku vyhněte.
Robustnost vodítka zvolte přiměřeně svému psovi, tak aby ho karabina neobtěžovala nebo naopak aby vodítko bylo dostatečně bezpečné.
Krátká vodítka (oka): užívají se především při poslušnosti. Jejich délka nepřesahuje 40 cm. Vhodné jsou především, když psa učíte chodit u nohy bez vodítka. Psovi zapnete vodítko na obojek a necháte volně viset. Když se pes příliš vzdálí od nohy, můžete uchopit konec vodítka a psa přiřadit k noze. Po opravě tohoto cviku zase konec vodítka pustit a pokračovat ve výcviku.
Středně dlouhá vodítka: vodítka dlouhá přibližně 120 cm. Slouží nejčastěji při výcviku poslušnosti. Vodítko je dostatečně dlouhé na usměrňování psa, ale přitom nepřekáží při obratech a manipulaci se psem. Délku vodítka je nejvhodnější zvolit podle výšky psa a psovoda. Postavte psa k levé noze, připněte mu vodítko a druhý konec uchopte do pravé ruky. Vodítko by mělo být mírně prověšené. Toto vodítko můžete také pohodlně zavěsit na rameno zleva doprava dle zkušebních řádů, když právě nemáte upoutaného psa.
Delší a dlouhá vodítka: délka těchto vodítek bývá od 2.5 -10 metrů. Používají se na obranu a na stopy. Vodítka na obranu musí být dostatečně pevné kvůli bezpečnosti figuranta. Je vhodné zvolit materiál, který Vám nespálí či nepořeže ruce. Prádelní šňůra je absolutně nevhodná. Při obraně se používají tzv. přepínací vodítka, kde můžete pomocí karabin a kroužků zmenšovat či zvětšovat délku. Vodítka dlouhá deset metrů se používají především při stopách. U tzv. stopovaček je dobré pokud je vodítko vyrobeno z materiálu, který se nesukuje. Vhodnější je kulatý průřez vodítka, jenž má menší odpor k větru, který se při provádění stop často vyskytuje. Vodítko pak visí klidně i v silnějším větru a neobtěžuje psa poletováním a trháním.
Tzv. Flexi vodítko, které funguje na principu navijáku je pro výcvik psa nejméně vhodné a pokud to nevyžaduje situace (bezpečný pohyb psa ve velkých městech s mnoha projíždějícími auty), tak si ho ani nepořizujte.
Vodítko je potřeba ve všech kategoriích při výcviku psa a proto právě vodítku věnujte velkou pozornost při nákupu či výrobě.
Obojek: velice dobrý pomocník při výcviku psa. Psa díky němu můžete usměrňovat, popřípadě i vycukat, když nedělá vše podle Vašich představ. Vyrábí se z různých materiálů jako jsou kov, umělá vlákna, umělá hmota, kůže. Při sportovním výcviku se doporučuje používat kovový jednořadý stahovací obojek (dá se nastavit i na nestahování). Tento obojek předepisují téměř všechny zkušební řády. U těchto obojků platí, že čím delší oka, tím míň vytrhávají chlupy a špiní srst psa. Špína nepochází od kovu , ale usazuje se ve spojích kovového obojku. Takže čím více spojů, tím více špíny. Můžeme cvičit i na jiném obojku než je kovový, ale bude to rozhodně zdlouhavější a náročnější cesta.
Obojek psa samozřejmě nesmí škrtit a naopak by neměl samovolně sklouznout. Vždy je nutné přihlédnout k bezpečnosti obojku a na to, aby byl dostatečně pevný pro dané plemeno. Pokuste jsi při nákupu kovových obojků vyvarovat těm, které nejsou svařeny, ale jen scvaknuty bez sváru. Takový obojek toho moc nevydrží. nylonové objky by neměly příliš pružit.
A jak vybrat optimální délku obojku? Obojek se přetahuje přes nejširší část hlavy psa. Měl by mít po zapnutí minimálně tento rozměr. Na krku psa vůli na dva prsty vložené pod obojek.
Aport: je předmět, který pes přináší na povel psovoda. Můžete použít teoreticky cokoliv, co pes unese. Pro začátek je vhodné však zvolit předmět, který psovi nedělá žádné problémy. Nejsou vhodné kovové a skleněné materiály!
Doporučujeme používat přírodní materiály jako jsou dřevo, bavlna (ponožka s výplní) atd. Nejčastěji se používají dřevěné činky a gumové balónky. U dřevěných činek je důležité, aby byly vyrobeny pokud možno z co nejméně kusů, nejlépe z jednoho kusu. Taková činka se Vám nerozpadne ani při prudkých hodech nebo při velké vlhkosti (déšť, kaluže, rosa). Také je důležitá tvrdost dřeva. Činky ze smrku se brzy otlačí jak od nárazů tak i od zubů psa. Takže, raději vybírat dub a buk (jasan, akát jsou dřeva s kyselou příchutí a psovi by nemuseli chutnat). Je dobré, když činka není nijak povrchově upravována (zkuste si kousnout do lakovaného dřeva). Psovi můžete také dopřát činku, která má vysoké boky a která po dopadu bude ležet středem výše od země. Lépe se mu bude zvedat.
Pes bude určitě raději aportovat materiály, které mu jsou příjemné, proto se při začátcích snažte psovi co nejvíce tento cvik zjednodušit správným výběrem aportu. Rozhodně nedoporučujeme začínat s dřevěnou činkou. Zkuste začít s něčím co je měkké a o co má pes zájem (například vycpaná ponožka, tenisák). Na dřevěný aport se ale snažte přejít co nejdříve. U měkkých materiálů se pes většinou naučí aport překusovat a různě žvýkat. Ve finální fázi by měl pes stejně aportovat vše co mu hodíte, takže v klidu můžete experimentovat. Zase se ale nedivte, když Vás pes bez problémů aportuje dřevěnou činku, ale skleněnou láhev ani nezvedne ze země.
Vždy je lepší začínat s lehčím aportem a postupně přidávat. Větší plemena 300-800 gramů, menší plemena 100-400 gramů. Ve zkušebních řádech se dozvíte jakou hmotnost pro danou zkoušku použít.
|
