Jak to děláte, že ten Váš pejsek je tak poslušný? To my, jakmile odepneme vodítko:
NÁŠ PES NEPOSLOUCHÁ
"To je skvělé! Teď jsem konečně volný a mohu si dělat co chci!" to si viditelně myslí kdejaký pes, jakmile ho pustíme z vodítka . Najednou jsou ostatní psi mnohem důležitější než vlastní majitel a támhleto několik desítek metrů vzdálené roští bude určitě také hrozně zajímavé. Určitě tam bude spousta pachů, třeba nějaké zbytky starých jídel /"doma je to na nic, krmí mě jen čerstvým jídlem"/ a ještě určitě celá řada zajímavých věcí, které je třeba objevit. Bezhlavé pronásledování psa, křik,volání…
Psi, kteří se chovají popsaným způsobem, jsou přesvědčeni, že sféra vlivu jejich majitele končí s poloměrem odpovídajícím délce vodítka. Mají-li právě něco lepšího na práci, nejsou ochotni naslouchat pánovým slovům. Příčinu tohoto problematického chování bychom měli vždy v prvé řadě hledat v dávné minulosti psa: psík, který se nenaučí už jako štěně poslouchat svého pána, bývá většinou v pozdějším období svého života velice svéhlavý a boje mezi pánem a psíkem bývají většinou zajímavé, ale málokdy je vítězství na pánově straně. V případě, že si pořídíte pejska již od štěněte můžete se vyvarovat těchto problémů. Máte-li v úmyslu si domů donést pejska z útulku nebo odjinud a pejsek je už trochu odrostlejší, bude výchova v tomto směru problematičtější a bude určitě vyžadovat více trpělivosti. Přesto existují tréninkové metody, jež i v takovém případě slibují úspěch. Prozradím vám několik rad, jak vašeho psa naučit přijatelnému chování:
Jak se máme chovat, když náš pes přestane poslouchat, jakmile ho pustíme z vodítka?
Rozhodně za ním nikdy nesmíme běžet. Pokud si pejsek zvykne na vaše neustálé stíhání a hledaní jeho samotného, nebude si vás on sám nikdy hlídat a proto nikdy nebudete moci dosáhnout toho, aby si vás hlídal a zaleželo mu na tom, kde se právě nacházíte a jestli třeba nemáte zájem na tom, aby přišel. Mnohem větší smysl má psa jednou hlasitě a zřetelně zavolat, ale pak se jednoduše otočit a jít. V úplných začátcích a hlavně máme-li pejska, jenž by mohl způsobit škody okolí ( pokousat jiného psa nebo dokonce člověka apod. ), volíme raději zprvu odlehlejší místa. Předejdete nepříjemným situacím. Někteří psi znejistí, jakmile jim jejich pán zmizí z dohledu a začnou ho hledat. To však samozřejmě neplatí ani zdaleka o všech psech.
Další velmi rozšířenou chybou je psa ihned připoutat na vodítko, jakmile jsme ho chytli. Při několikátém opakování této chyby si pejsek vytvoří nežádoucí spojitost. Uvědomí si, že když k vám přijde tak jeho svoboda končí. Takže po nějakém čase k vám přestane chodit úplně. Chybou by také bylo psa za jeho odbíhání potrestat, jakmile se vrátí k majiteli. Nebude vědět, že trest který mu byl udělen za odbíhaní, ale automaticky si jej spojí s příchodem k pánovi. Tak proč by k pánovi vlastně chodil. Dostane za vyučenou a ještě zůstane připoután na vodítku. Pejsek by se měl vždy na příchod k pánovi těšit, měl by mít nějakou spojitost s něčím příjemným. Proto bychom měli chválit, chválit a zase chválit. O čemž jsem už jednou psala v článku "Se psem na kole". Pochvala musí být intenzivní, i když kolemjdoucím můžeme připadat trochu zvláštně. Psa chválíme jakmile zareaguje na zavolání a přiblíží se k nám, hlasitě ho chválíme a pomalu ustupujeme dozadu, na některé pejsky platí, když se i rozběhnete opačným směrem.
K nácviku přivolání můžeme využít těchto základních způsobů:
1. HRAVOST
Tato vlastnost je skvělá k využití již v neútlejším věku pejska. Zpravidla používáme k nácviku hračku nebo předmět, který je psovi důvěrně znám. Může to být například pískací hračka, jejíž zvuk využijeme při odběhnutí pejska. V momentě, když pejsek odběhne, hračkou zapískáme a jakmile zareaguje, snažíme se ho lákat k sobě. Můžeme všelijak poskakovat, radostně psíkovi ukazovat hračku atd. Pokud pejsek jde naším směrem, zvolíme ještě povel "Ke mně!". Zpočátku můžeme ještě před psíkem mírně ustupovat a jakmile pes přijde k nám, necháme ho s povelem "sedni!" předsednout. Pohladíme pejska, dotkneme se jeho obojku, ale nepřipínáme na vodítko. Poté mu hodíme hračku a necháme ho, aby si s ní několik minut pohrál. Tento cvik můžeme opakovat prakticky celý den, ale pozor na znechucení hry častým opakováním.
2. ŽRAVOST
Je velmi rozšířenou metodou, na kterou reaguje celá řada psů. V podstatě funguje tato metoda stejně jako při využívání hravosti, jenže odměnou není hračka, ale pamlsek. U této metody můžeme začít tím, že pejska k sobě lákáme na krátkou vzdálenost. Stačí pár metrů, aby měl šanci vidět pamlsek. Po několika opakováních si pes vytvoří spojitost, že při návratu k pánovi obdrží něco dobrého na zub. Vzdálenost postupně zvětšujeme. Pro tento účel doporučuji dávat zcela zvláštní pamlsek. Takový , který jeho běžná strava neobsahuje (sýr,salám apod. ). Pamlsek dáme psovi opět až po předsednutí před pána.