Psi většinou milují vodu nebo opačný extrém – neumí plavat. Pro psy, pro které je voda druhým domovem je léto úžasnou příležitostí prohnat pár kachen, vylovit pár aportů, nádherně se rochnit a užívat si, pro psy z opačného tábora je to doba neustálého funění, jazyka až na chodníku a odpočinku nejraději ve stínu.
Pro první psy máme inspiraci k vodě, pro druhou skupinu návod, jak naučit psa plavat nebo ho alespoň pořádně zchladit.
Přichází tedy na řadu nejdříve skupina č. 1 - psi milující vodu. Návštěvy veřejných prostranství spojené s koupáním psa v oblasti výskytu nepejskařů bývají většinou problém. Koupání ve veřejných koupalištích jsou zapovězena (nedivíme se – hlavně u dlouhosrstých plemen uvolněná srst je v nádrži všudypřítomná) a tak nás naleznete většinou v oblastech říčních toků, tůní a rybníků v místech, kde spíše potkáte rybáře než opálené mladíky a slečny v plavkách. Rybníky způsobilé koupání veřejnosti bývají námi navštěvovány pravda také často, ale spíše v ranných raních nebo pozdněji večerních hodinách, kdy se už valná část brblající nepejskařké veřejnosti vytratila do svých domovů. S opálení sice už příliš neuspějeme, zato můžeme v klidu a podle svého vykoupat naše čtyřnohá stvoření. Ve větších městech na veřejných prostranstvích většinou dbají na dodržení zákazu koupání psů příslušníci Městské policie.
Jsem tedy se psem u vody, kolem jen pár lidí, kterým pes očividně nevadí - a to jsme se i ptali – a tak se můžeme příjemně šplouchnout. Pes – vodomil – bez základu poslušnosti nás už samozřejmě předběhl a vyrazil do vln jako první a protože je to velmi kontaktní zvíře, právě potápí osamělého plavce poblíž břehu. Pes bez vychování s rozumným pánečkem přichází na vodítku. Pes s vychováním je většinou odložen na břehu a čeká, až se páneček nachystá a vytváří tak u veřejnosti ideální obraz ovladatelného chlupatého stvoření, ze kterého nikdo nemusí mít obavy.
Málokdy se setkáváme s tím, že by se pes u vody zabavil sám. Nejčastější vodní zábavou, kterou můžeme vidět dennodenně, je pro psa přinesení aportu z vodní hladiny, který odhodil páneček, tzn. „plavání na cíl“. Aportek bývá pro psa známý předmět – gumová hračka, míček, již před tím aportovaný kus dřívka nebo komerčně vyráběné a zakoupené vodní aporty ( vodním aportem se většinou označuje předmět plovoucí na hladině), buď z dutého plastu nebo se jedná o dutým vláknem vyplněný neopren různého tvaru, velikosti i průměru napachovaný pachem pána, tzn. aport vlastní. Nácvik této zábavy je poměrně jednoduchý, základem pro ni je jen nácvik přinesení aportu na suchu. Tipy pro ztížení tohoto cviku - aport pán neodhazuje sám, ale někdo jiný a není napachovaný pánečkovým pachem tzn. aport cizí. Aport je možné na vodní hladinu odhodit také dvojím způsobem a to buď se zrakovým kontaktem psa – pes vidí, kam předmět dopadá a vyráží za ním buď ihned po jeho dopadu nebo - ztížení - po menší prodlevě, nebo bez zrakového kontaktu psa – pes nevidí kam aport dopadá, je přiveden na místo vyslání až po dopadu předmětu na hladinu, pán ho ale může upozornit na předmět, který již na hladině volně plave – doporučuje se velký předmět, aby byl i z dálky pro psa patrný. Nejtěžší variantou tohoto cviku je vyslání psa pouze směrem dopadu předmětu napachovaného cizím pachem s jeho následným dohledáním přímo z hladiny podle pokynů pánečka (v této nejtěžší variantě si dovolujeme pánečka označit již jako psovoda), tzn.pes musí zvládnout vyslání do směru podle povelů a pokynů a to bez - v počáteční fázi plavby - zjevného cíle. Kdo to zvládne - klobouk dolů. Vysoká vodní škola.
Cílem plavby může být prakticky cokoliv, co je pes schopen uchopit a přinést. Záleží jen a jen na Vaší fantazii. V různých zkušebních řádech pro vodní práce je běžným cílem plavby psa lano prkna surfaře, který je zesláblý a nemá sílu dostat se ke břehu, lano člunu s bezvládnými osobami, zapomenutá nebo uvolněná rybářská síť, upuštěné pádlo apod. Všechny tyto cviky jsou založeny na aportu, všechny jsou na stejném principu. S předmětem aportu je třeba nechat si pohrát psa u břehu. Vzbudit zájem. Pokud má pejsek přitáhnout člun i s osobami je to jen o srdíčku. On sám to chápe tak, že má přinést lano, které ze člunu visí. To, že je na lanu přivázán ještě člun s lidmi je vedlejší .
Zásady nácviku aportování jsou jako u všeho jiného. Postupuje se od nejjednoduššího ke složitějšímu. Tzn. nejdřív pejsek přináší aportek z mělčiny u břehu, poté postupně prodlužujeme vzdálenost do břehu i hloubku vody. Začínáme na klidné stojaté vodě, postupujeme do proudu apod.
K vyslání psa do vody: voda má poměrně velký odpor, zvláště u razantnějšího vstupu psa při pozvolně se svažujícím dně. Zkuste následující: představte si sebe jako psa a rozběhněte se (po dvou – ne po čtyřech) a proběhněte až do hloubky, ve které se budete moci odrazit a plavat. Zkuste to udělat 3 - 4xkrát za sebou, druhý den neucítíte stehna. Stejně je na tom i pes. Proto u zvířat zakulacenějších tvarů (zvířat obézních), u zvířat s pohybovými obtížemi a u zvířat starších doporučujeme spíše pozvolný vstup do vody, odražení se psa ode dna a až poté odhození aportu, který dodá nebo možná také ne – plavání na rychlosti.
U zvířat s pohybovými potížemi (např. s DKK ) nebo po zraněních, po operacích je plavání ideálním rehabilitačním prostředkem pro zachování nebo posílení svalového a kloubního aparátu, pro rozvoj nebo udržení kapacity plic, rozproudění krevního oběhu a pro podporu srdeční činnosti. Plavat v tom případě je ale dobré minimálně 2x týdně a to po dobu nejméně 20 minut, jinak je plavání co do účinnosti na zdravotní stav zvířete jen jeho osvěžením. Málokterý páneček plave v kuse v přírodní nádrži 20 minut. Se psem lze ale v dostatečné hloubce pouze stát i na místě a nechat ho plavat „staticky“ . Vypadá to následovně: stojíte na místě a psa přidržujete v postroji, případně ho lze v postroji i mírně nadlehčovat. V případě přidržení psa na místě nezvedáme v postroji jeho hrudník, ale držíme jednou rukou hrudník v postroji v přirozené výšce jakou by měl, kdyby plaval sám a druhou rukou máme pod psem v oblasti slabin a mírně jí zespodu nadzdvihujeme záď. Dostatečná hloubka vodní nádrže vyplývá z velikosti plemene. V případě středních plemen je to hloubka u průměrně vysokého dospělého člověka zhruba do půli stehen. Určitě by pes neměl nataženou nohou dosáhnout na dno nádrže. V případě, že dosáhne a dno nádrže bude z pevnějšího povrchu, mohl by si pes při statickém plavání poranit polštářky na tlapkách, případně obrousit drápy. Podobná zranění jsou velmi nepříjemná a dlouho se hojí. Při volném plavání se mu něco podobného nikdy nestane, protože jakmile ucítí pod tlapkami pevné dno, okamžitě jde „po svých“.
K velmi pěkným zážitkům patří plavání spolu se psem. Pokud jste se svým psem sehraní, vypadá to pro přihlížející úžasně, pokud sehraní nejste, je to o pár škrábancích a nalokání vody. Je vhodné mít na psovi postroj. Ještě k postrojům do vody – nejsou vhodné postroje kožené - stálým máčením se kůže vytahá a při opakovaném vysychání praská a ztrácí pružnost. Ideální je postroj nylonový – do mořské vody bez kovových součástí. Kovové spony nebo očka působením moře velmi rychle reznou. I psí známka... Kdo by se chtěl věnovat vodním pracem na vyšší úrovni – pořizuje si postroj s madlem, aby se bylo čeho na psovi chytit, až poplavete hlava-hlava. Nácvik plavání spolu se psem začíná opět v nižší hloubce – kritická fáze nastává při počátcích plavání pánečka – pes může situaci, kdy z pánečka kouká jen hlavy vnímat panicky. Na usměrnění stačí většinou postroj a pár secvičení v hloubce vody po prsa. Je vhodné naučit psa povel „zpět“ – , který by měl znamenat – plaveš špatným směrem – vrať se, odvolání od jiného plavce apod. U plavání spolu se psem většinou bývá problémem připlavání psa na úroveň osoby. Pes obtížně chápe, že část těla osoby je pod vodou, může se Vám s klidem projít i po zádech a může dojít i ke kontaktu jeho drápů s Vámi – i když on to nijak zle nemyslí. Pomáhá povel „dopředu“ nebo „otočit“ nebo cokoliv, co by jste se rozhodli spojit s tuto situací – s tím, že význam povelu je následující: pes nedoplave až k Vám, ale otočí se před Vámi bez kontaktu s Vaším tělem a plave směrem „jinam“. Dá se naučit i povel „dokola“ ( „kolem“, „kruh“), který znamená, že pes plave v kruzích kolem Vás dokud mu nedáte volno.
Většinou svého psa při plavání nestíháte – psi jsou mnohem rychlejší plavci než člověk. Pomáhají buď ploutve nebo se ho přidržte za postroj a nechte se táhnout. Doporučujeme ale psovi při práci v tahu v postroji pomoci např. stylem plavání „ouško“. Kromě velkých plemen je málokterý pes takové fyzické dispozice, aby Vás opravdu táhl.
Můžete svého psa naučit i potápět se. Základní nácvik se dá zvládnout i doma, i za méně příznivého počasí. Stačí lavór (škopek) s vlažnou vodou s trochou vody na dně. Do něj ponoříte oblíbenou hračku, nejlépe výrazných barev. Ideální je např. hračka s názvem „ufo aport na postřeh“ u které ze základny vyčnívají gumové půlkruhy a hračka, ačkoliv je pod vodou, část z ní „kouká“ ven. A dáte povel pro aportek. Vytáhnutí – pochvala. Postupně zvyšujete vodní hladinu, až je hračka zcela ponořená a pejsek musí pro její vytáhnutí ponořit čumáček… hlavičku. Poté začnete s úplně stejným postupem v nádrži s pozvolně se svažujícím dnem s tím, že hračka je hlouběji a hlouběji, až se pejsek pro ni prostě musí ponořit úplně celý. A je to. Opatrně s volbou předmětů k aportu. A také pozor na vodu v uších. Velmi nevhodné jsou kameny – obrušují velmi intenzívně zuby, ale u vody jsme už byli svědky ledačeho…
U mokrých psů pro práci, kteří již budou v klidu, je psa vhodné vysušit, příp. protřít alespoň oblast ledvin a ocasu. Oblast ledvin se nachází u psa vlevo i vpravo podél páteře za posledním žebrem hrudního koše. Vytření je prevence jejich prochladnutí, příp. zánětu.
Zejména u labradora a jejich kříženců se vyskytuje tzv. syndrom mrtvého ocasu. Pes ocas nenese, neovládá jeho pohyby. Má se za to, že „mrtvý ocas“ signalizuje problémy neurologického charakteru v koncové části páteře a těmto psům se doporučuje snížit zátěž, která by obdobné problémy mohla způsobit. I u nich je vhodné držet záď po práci bez možnosti případného prochladnutí - v teple a v suchu. Problém „s mrtvým ocasem“ většinou odezní do 3 – 4 dnů.
K pobytu se psem u moře, poměrně moderní záležitost: polknutá nebo vdechnutá slaná voda je pro organismus zvířete i člověka poměrně velkou zátěží. Vdechnutá mořská voda může způsobit až úmrtí zvířete (člověka) jevem, který se nazývá sekundární tonutí. Příčiny jsou následující: mořská vody má vysokou koncentraci minerálních látek ve formě soli a organismus se snaží tuto koncentraci vyrovnat na běžnou koncentraci tělních tekutin, kdy do takto postižených míst – plic, ve kterých se mořská voda po vdechnutí nachází – přivádí tělní tekutiny, které by měly vysokou koncentraci mořské vody naředit. Následek toho vzniká edém plic a plíce přestávají plnit svou funkci a k udušení jedince. Stav může nastat i 72 hodin po prožité příhodě, která je s vdechováním vody spojena.
K polknuté mořské vodě, která se dostává do trávícího ústrojí – nižší koncentraci solí pro organismus přijatelnou vyrovnává on sám vyšším příjem vody ve formě napájení. Důsledkem je potřeba velmi častého vyvenčení psa i v průběhu noci.
Na co jsme zapomněli: na neplavce. Pokud Vám pes neplave, můžete jej naučit plavat v postroji stejným způsobem, jakým doporučujeme statické plavání pro rehabilitaci psa. Teprve až pochopí polohu těla, kterou má zaujmout, vypusťe ho. Jde zejména o podložení zádě a zvýšení její polohy, aby i zadní nohy byly v plném záběru. Plavání je věcí instinktu – psi neplavci jsou většinou chybou vedení pána. Většinou stačí pár nácviků. Důležité je zejména psychické uvolnění a podpora ze strany pána ve správném okamžiku formou pochvaly. Jakmile se zvíře uklidní – jde to samo.
Pro předejití stavu neplavce je vhodné ukázat psovi vodu co v nejútlejším věku. S plaváním a jeho nácvikem vyčkejte ale minimálně do půl roku jeho věku – až v tomto období je plně vyvinut systém termoregulace. Určitě ale platí – mladého psa i přesto vytřít a nechat proběhat až do úplného vyschnutí. Opatrně na průvan.
Váš pes přesto neplave a vy by jste ho rádi zchladili? Otevřete jakoukoliv vykachlíkovanou místnost v domě, sklep. Nechte psa ulehnout v místě, kde se cítí nejlépe. Namočte prostěradla, můžete jimi zchladit končetiny zvířete, břicho, případně hlavu psa. Srst psa můžete pokropit vodou z rozprašovače na pokojové květiny, jejím odpařováním se tělo zvířete ochlazuje. Dostatek odstáté pitné vody je samozřejmostí.
Osobně nedoporučujeme používat chladící dečky, které lze dnes občas zakoupit – z hlediska fyziologie a fungování organismu - chlad na povrchu těla způsobuje stažení povrchových cév a tím snížení průtoku krve namísto jejich roztažení, které by mělo teplo odvádět.
Ing. Yvona Rumpíková