V minulém díle jsme se věnovali předoperační přípravě. Nyní přistoupíme k samotnému operačnímu zákroku.
Asi největším strašákem pro všechny majitele je celková anestezie. Nutno poznamenat, že celková anestezie představuje určité riziko i pro zdravého pacienta Toto riziko je zcela individuální a jeho zhodnocení vždy náleží odborníkovi tedy veterinárnímu lékaři. Hlavním důvodem pro použití celkové anestezie je vyblokování vnímání pacienta, bolestivosti a uvolnění tonu svalů u veterinárních zákroků, a to nejen chirurgických, ale i diagnostických. Usínání zvířete probíhá buď za přítomnosti majitele, nebo bez něj, záleží na individuálním posouzení. Obecně lze říci, že pro psy je ve většině případů lepší usínat v přítomnosti majitele, u koček je tomu naopak.
Existuje několik typů anestezie. Volí se individuálně podle délky a náročnosti chirurgického zákroku, druhu zvířete, plemene apod.
První možností je celková anestezie neinhalační. Jedná se o stav, kdy pacient nereaguje na okolí, ani na bolestivé podněty, ale jeho vědomí není zcela zastřeno. Příslušné celkové anestetikum je podáno formou injekce do svalu nebo přímo do žíly. Tato anestezie je vhodná pro krátké a nenáročné zákroky, jako jsou např. kastrace koček, kocourů, odstranění výrůstků, bradavic, hloubkové čištění zvukovodů, podrobné rentgenologické vyšetření apod. Po odeznění účinku se zvíře postupně probouzí, nebo pokud látka má antidotum (neboli protijed), tak ho lze použít. Tato látka anestetikum v organismu pacienta vyblokuje a zvíře se probudí krátce po její aplikaci.
Druhou možností je anestezie inhalační, při které se zvíře po premedikaci napojí na inhalační přístroj a je uspáváno inhalačními anestetiky. Tento druh je šetrnější a používá se u delších a náročnějších zákroků nebo u zvířat, která jsou rizikovými pacienty, jako např. brachycefalická plemena, kardiaci, geriatričtí pacienti apod. Při této anestezii se zvíře postupně probouzí po odpojení z inhalačního přístroje.
Během neinhalační i inhalační anestezie se u pacienta monitoruje hloubka anestezie, srdeční a dechová aktivita a podávají se infuzní roztoky.
Může se samozřejmě stát, že zvíře při narkóze zemře. Nicméně pravděpodobnost této komplikace je v dnešní době nižší. K anestezii zvířat se až v 90 % případů používají látky, které slouží pro podobné účely u lidí. I anesteziologické techniky a přístroje jsou někdy velmi podobné nebo zcela shodné.
Po uvedení zvířete do anestezie následuje předoperační příprava a to oholení operačního pole, desinfekce místa zákroku. Majitelé zvířat se někdy brání a požadují, co nejmenší odstranění srsti, aby zákrok nebyl vidět. Tento postup však není správný, protože nedokonalá předoperační příprava může zkomplikovat samotný zákrok a pooperační hojení z důvodu infekce v ráně nebo zarůstající srsti.
Mezi nejčastější zákroky patří tzv. laparotomie (břišní operace), odstranění různých výrůstků, útvarů na kůži, nádorů, kloubní operace a osteosyntézy (vnitřní fixace kostí při zlomeninách osteosyntetickým materiálem).
V rámci práce Klubu ochránců zvířat řešíme právě nejčastěji zlomeniny končetin. Tyto operace jsou velmi náročné jak finančně, tak na pooperační péči a z toho důvodu se lidé zraněných psů nebo koček zbavují. Až 90% zlomenin se musí u zvířat řešit chirurgicky, protože zvířata nesnášejí dlouhodobě fixační obvazy a u většiny nelze zajistit, aby na zraněnou končetinu nenastupovala.
Osteosyntéza představuje spojení zlomené kosti osteosyntetickým materiálem. Podle druhu a velikosti zvířete a podle typu zlomeniny se volí tzv. hřebování nebo spojení kostí kovovou ploténkou a šrouby. V některých případech je nutno obě metody kombinovat. Po operaci se provádí kontrolní rentgenologické vyšetření a většinou se přikládá obvaz. Obvaz má funkci fixační, napomáhá zpevnění končetiny a krycí, zabraňuje vniknutí infekce do rány, olizování a okusování samotným pacientem. Po dobu hojení operační rány se provádí převazy, aplikují antibiotika a protizánětlivé preparáty. Hojení trvá zpravidla 12-14 dnů a poté se sejme obvaz a vyjmou stehy. Hojení a srůst zlomené kosti trvá přibližně 6-12 týdnů, záleží na věku zvířete a charakteru zlomeniny. Poté následuje kontrolní rentgenologické vyšetření, a pokud je zlomenina zhojena, vyjme se osteosyntetický materiál.
Dále mezi velmi časté zákroky patří kastrace fen, psů, koček a kocourů. Nutno podotknout, že ohledně kastrací panuje mezi chovateli spousta pověr a mýtů. Toto ale není předmětem našeho článku.
Kastrace samic spadá do kategorie břišních operací a představuje odstranění vaječníků, vyjmutí dělohy se provádí pouze v případě, že jsou na děloze patologické změny. Rekonvalescence trvá zhruba 10-12 dnů, po které je nutno zajistit zvířeti klidový režim a podávají antibiotika. Po zhojení operační rány se vyjmou stehy a zvíře se může vrátit do normální aktivity.
Podobný postup je i u dalších druhů zákroků jako např. odstranění nádorů, odstranění cizích těles z trávicího traktu apod.
Dalším typem zákroku jsou kloubní operace, tzv. artrotomie nebo artroskopie. Artrotomie znamená operace kloubu klasickou metodou přes operační ránu v kůži. Artroskopie je operace pomocí artroskopu a malých otvorů v kůži speciálními nástroji. Metodu operace zvolí veterinární lékař dle typu postižení, velikosti kloubu apod. Hojení operační rány trvá 12-14 dnů, v některých případech se přikládá obvaz. Kloubní pouzdro se hojí přibližně 1 měsíc, po tuto dobu by měl být dodržován klidový režim. Celková doba rekonvalescnece po kloubních operacích je zhruba 2 měsíce.
Podrobněji se pooperační péči u vybraných zákroků budeme věnovat v příštím díle.