V současné době pořádají senzacechtivá média i mnozí představitelé laické veřejnosti hon na tzv. " bojová plemena" (jak nesmyslné označení!) Nikdo si však nechce přiznat, že daleko větší problémy působí ti milí, hodní a báječní (a většinou nevychovaní a absolutně nezvladatelní) kokříci, jezevčíci, maltézáčci, dalmatini či retrívři. A hlavně jejich páni, kteří jsou přesvědčeni, že ti jejich malí a milí Danečkové a Betynky se vychovávat nemusí, o výcviku nemůže být ani řeč (pozor neplést si výchovu a výcvik-to první je nezbytné!). Jim, a nejen jim, pár rad a poznatků. Nenechte svého psa vyběhnout z bytu jen tak "neoblečeného". Vyveďte ho na vodítku a s náhubkem. Rvačka se sousedovic Benem v omezeném prostoru u výtahu nemusí dobře dopadnout.
Ani z domu nenechte psa vyběhnout samotného. Často se stává, že páneček vypustí psa ze vchodu ven. Sám se zdrží třeba vybíráním poštovní schránky a pes se venku pohybuje bez dozoru. Může vběhnout pod projíždějící auto, porazit dítě na kole nebo si očistit zablácené tlapky o sousedovy světlé kalhoty. Taky se může stát, že si potřebuje vybít energii nastřádanou během celodenního čekání v bytě. Třeba tím, že začne "obtěžovat" svými výzvami ke hře kolemjdoucího "zlého" psa vedeného na vodítku. Ten zrovna náladu na hraní nemá, ožene se a malér je na světě. Podle majitele obtěžujícího a hrajícího si psa je na vině ten druhý.
Nepoužívejte samonavíjecí vodítko (tvz. flexi). Tam, kde je třeba vodit psa upoutaného, voďte jej na krátkém vodítku. Na "flexi" nezvládnete psa v případě rvačky, natažené často vodítko překáží chodcům, plete se maminkám s kočárky. Psi na flexi sbíhají do ulice mezi auta, ..... Flexi vodítko svádí pohodlné majitele štěňat k tomu, že nemusí své psy učit přivolání. Ve většině případů je takový psík odsouzen do konce života trávit čas venčení a procházek na samonavíjecím vodítku. To je na místě v případě, že jste majitelem pudlice, která právě hárá a není radno jí pouštět volně. Chcete-li si ale pořídit pejska a první a jediná výbava, kterou pro něj koupíte, je samonavíjecí vodítko, pak raději myšlenku na štěně navždy zažeňte. Nebuďte "líní na krok". Často vídám majitele, kteří své psy jednoduše vypustí před vchod. Sami vyvalí svá břicha na zábradlí u dveří, zapalují jednu cigaretu za druhou a pes zatím očůrává vchod a zanechává nevábné hromádky pár metrů od domu. Pokud pes napadne jiného psa, zmizí kouřící paneček za rohem a tváří se, že se ho to pranic netýká.
Velkým nešvarem bývá i následující věc. Váš pes se řítí na psa cizího, s hrozivým řevem se na něj vrhne a vypukne rvačka. Vy místo toho, aby jste zasáhli, z bezpečné vzdálenosti hulákáte: " Nebojte se, on nic neudělá!" Opak je pravdou a vy, aniž byste se snažili malér vyřešit, necháte druhého pánečka zápasit s chlupatým řvoucím klubkem. Když se mu podaří psy od sebe odtrhnout, odvádíte si toho svého se slovy: "Pojď, Míšo, ještě by tě pokousal!" Že právě ten váš Míša tu melu zavinil, si zásadně nepřipouštíte.
Další poznámka. Ne každý pes, který nosí náhubek, ho nosí proto, "že je hrozně zlý". Náhubek by měl patřit k základnímu vybavení vašeho pejska. Potřebujete ho ve vlaku, v autobusu, mnohdy je to jediný prostředek, který zabrání vašemu psu sbírat různé fujtajblíky a nevábnosti (a taky úmyslně pohozenou otrávenou potravu).
Jestliže vás pes vyprovokuje rvačku, potrestejte ho. "Vydrbáním na vodítku nebo za obojek, "prašťte" s ním na zem, ale nemlaťte ho. Můžete mu "nafackovat" rukou přes čumák a vycukat ho, ale nebijte ho např. vodítkem nebo prutem. Mnohokrát v situaci, kdy malý pes napadne většího, páneček "mrněte" svého rebela ani nepokárá. Pozor! Přiměřený trest není týráním, ale výchovou.
A na závěr pár případů, které se asi budou zdát kuriózní. Jsou pravdivé. Byla jsem svědkem toho, jak na mezinárodní výstavě vystavovatel nedokázal zvládnout mrňavého psa - čivavu. Čivavák utekl do vedlejšího kruhu a napadl obrovského novofundlanďana. Jindy zase čivaváček vedený na samonavíjecím vodítku napadl a pokousal staforšírského bulteriéra. Na další velké výstavě procházely po výstavišti paní se dvěma dalmatinkami. Feny neustále napadaly ostatní psy a paní jen klidně přihlížela. Konflikt vyvrcholil tím, že jedna z "milých a hodných" dalmatinek napadla zlého amerického stafordširského teriéra. Paní nebyla ochotna a ani schopna zasáhnout. Zakročila až cizí osoba, která se odvážně vrhla po dalmatince a "sundala" ji z napadeného amstafa. V případě útočících drobečků čivaváčků lidé incident přešli smíchem. Ale dovedu si představit tu melu, kdyby tím hříšníkem byl pes tzv. " bojového plemene".
Nezapomínejte, že na sídlišti (a nejen jenom tam) nejste sami. I malý pes může ublížit. Chovejte se tak, jak chcete, aby se choval vás pes. A jak si představujete, že by se k vám měli chovat ostatní pejskaři.
