Schopnosti psa. Vliv onemocnění nervové soustavy na jeho chování.
Mozek psa zpracovává všechny informace, které dostává od smyslů. Tento životně důležitý orgán potřebuje pro svou funkci trvalý přísun výživy a kyslíku; je zásoben velkou tepnou, která ze srdce přivádí okysličenou krev. Mozek a hřbetní mícha nesou společný název centrální nervová soustava. Mozek je chráněný pevnou lebkou a hřbetní mícha probíhá míšním kanálem tvořeným obratli. Smyslové informace z receptorů povrchových i vnitřních struktur a ze smyslových orgánů putují periferními nervy do míchy a poté do mozku.
Mozek se skládá z miliónu buněk (neuronů), z nichž každá má obrovské množství spojů s ostatními buňkami. Po nich se přenášejí informace v podobě elektrických impulsů. Neutrony mezi sebou komunikují prostřednictvím chemických látek, tzv. neurotransmiterů. Rychlost vzruchu přenášených nervovými dráhami částečně závisí na tukovém obalu nervových vláken (myelinová vrstva). V mladém věku jsou zprávy přenášeny velkou rychlostí, ale jak nervový systém stárne, pohybují se impulzy mnohem pomaleji. Při určitých chorobách se myelinový obal nervového vlákna vytvoří nesprávně nebo se poškodí. Důsledkem toho je snížení nervových funkcí.
Vzruchy ze smyslového orgánu jsou do mozku přenášeny nervovými dráhami. Síť buněk v mozku v oblasti zvané limbický systém vyhodnocuje informace a přetváří je do projevů zvaných souhrnně vrozené chování (tzv. instinkty). Zde zasahuje proces učení.
Konflikt mezi tím, co pes „instinktivně“ chce dělat, a tím, co jej učíme, se odehrává právě v limbickém systému. Lidé mohou proces učení posilovat tím, že budou psa odměňovat spíše za poslechnutí rozkazů, než za následování jeho přirozených instinktů.
Mozek a mícha jsou řídícím centrem, které rozesílá po těle informace. V mozku začíná dvanáct párů hlavových nervů a ty zásobují oblasti hlavy a krku (např. oči a nos). Další páry nervů, které vystupují z míchy, zásobují ostatní části těla. Veškeré složité chování, např. reakci samce na pach močové značky jiného psa, řídí centrální nervová soustava. Jakmile pes nasaje pach, chemická informace se v čichové sliznici mění v elektrickou a čichovým nervem se v podobě impulzu přenáší do mozku. Mozek posílá elektrické impulzy do míchy a odtud do míšních nervů, které inervují močový měchýř. Tyto signály stimulují svěrač močového měchýře, který se má uvolnit. O uvolnění svěrače je informován mozek a následně se spouští další aktivita: vyslání nervových vzruchů do oblasti zadní končetiny. Nařizují psovi zvednout nohu a překrýt pachovou značku cizího psa svou vlastní.
Všichni psi se chovají v rámci svých vrozených psychických dispozic, ale to neznamená, že pracují pouze na základě vrozeného chování. Mají vysoce rozvinutou schopnost učení. Navíc každý pes má svoji jedinečnou povahu, toleranci, schopnost učení a inteligenci. Mysl vašeho psa je myslí společenského tvora – člena široké rodiny, smečky. V jednom se však jeho psychika podobá lidské; jeho osobnost je utvářena jak genetickými vlohami, tak vnějšími vlivy – učením a ranými zkušenostmi.
Hmat je prvním smyslem, který se u psa vyvíjí; celý život pro něj zůstává důležitý. Kůže těla včetně tlapek je pokryta citlivými nervovými zakončeními (mechanoreceptory), reagujícími na dotek. Nad očima, na nose a na bradě rostou chlupy citlivé na dotek (tzv. vibrisi), které vnímají i proudění vzduchu.
Pocity, jako je např. úzkost, se vyvinuly proto, aby ochránily psa před nepřítelem. Mozková kůra reaguje na ohrožení nebo stresovou situaci, komunikuje přes limbický systém s dalšími oblastmi mozku a spouští kaskádu chemických změn, které ovlivňují celé tělo – připravují ho k reakci na nebezpečnou situaci. Pokud nepříznivé změny ohrožují psa trvale nebo pokud se tyto reakce v mozku spouštějí příliš lehce, nepřiměřenými podněty, dochází k rozvoji emočních poruch. Trvalé uvolňování stresových látek může způsobit dlouhodobé poškození organismu. Pokud je trvalému stresu vystaven starší pes, dojde u něho k úpadku psychických funkcí, stavu podobného Alzheimerově chorobě.
Výřečný americký neurolog Robert Sapolský napsal: „Lidé s chronickými depresemi jsou ti, jejichž mozková kůra obvykle našeptává smutné věci zbytku mozku.“ U lidí a psů se toto „našeptávání“ odehrává v limbickém systému, kde se „setkává tělo a mysl“. Limbický systém je pavučinou vzájemných spojů, která propojuje instinkty a emoce prostřednictvím chemických poslů zvaných neurotransmitery (neuropřenašeče). Tyto chemické látky, např. serotonin, ovlivňují náladu; u lidí vede nízká hladina serotoninu k rozvoji depresí. Výzkum u některých psů naznačuje, že hladina serotoninu souvisí se sebedůvěrou. Dominantní psi mají vysokou hladinu serotoninu, zatímco submisivní jedinci nižší. U lidí může být hladina neurotransmiterů, které způsobují změnu nálady, ovlivňována léky, psychoterapií a rozhovory v psychologických poradnách. U psů ovlivňují hladinu neurotransmiterů (tj. jejich chování a emoce) techniky spolupráce, jako je např. výcvik poslušnosti, výcvik snižující přecitlivělost a výcvik podmiňovací metodou, ale také úprava životních podmínek a míra pohybu.
Fobie je nekontrolovatelný strach z předmětu nebo určité situace. U psů se vyvíjejí racionální fobie, např. z veterinární ordinace, ale také iracionální, např. z hromu, výstřelu nebo lidí s klobouky na hlavě či s deštníkem. Psi také mohou trpět úzkostí ze samoty, např. když jejich majitel opustí místnost. Fobie a úzkost vedou k projevům paniky; pes zrychleně dýchá a jeho svaly se napínají. Mohou také vést k nutkavému chování, při němž pes rituálně předstírá určitou aktivitu, např. stále chodí vpřed a vzad či hrabe (tzv. stereotypie). Extrémní forma úzkosti psa vede k neschopnosti odpočívat a spát.
Deprese se mohou projevovat sníženou, ve vzácných případech i zvýšenou chutí k jídlu, nadměrnou přítulností nebo naopak zdrženlivým chováním, podrážděností či otupělostí.
Fobie, úzkost, deprese a smutek se donedávna nepovažovaly za skutečné důvody k veterinární léčbě a mnozí veterináři jsou v těchto případech nejistí. Zdá se jim nevhodné používat termíny humánní medicíny. Pokud se domníváte, že váš pes má psychický problém, vyhledejte veterináře, který se na poruchy chování specializuje. Problém se řeší jednak léčbou psychofarmaky, jednak psychickou terapií. Pro uklidnění se používají sedativa, jako např. acepromazin. Anxiolytika (např. diazepam) se předepisuje při stavech úzkosti, která trvá krátkou dobu (např. ve spojení s cestováním).
Léčba: veterináři doporučují jednak úpravu prostředí, ve kterém se pes pohybuje, a jednak výcvik snižující přecitlivělost. Nejnovější léky, jako je clomipramin a amitriptylin, ovlivňují neurotransmitery v mozku a tím také náladu psa.
Název kognitivní dysfunkce psa zahrnuje degenerativní projevy spojené s vysokým věkem. Ve stejném kontextu se také používá termín stařecká demence. Psi vykazují řadu znaků stařecké demence pozorované u lidí, např. stavějí se na špatnou stranu dveří, když chtějí jít ven. Někteří psi nepřítomně štěkají, jiní evidentně zapomněli, proč jsou tam, kde jsou.
Některé změny během stárnutí jsou nezvratné, ale jiné lze oddálit nebo dokonce zvrátit podáváním účinných léků. Selegelin, který se užívá pro oddálení vývoje symptomů Parkinsonovy choroby, se v určité úpravě užívá také pro psy. Všem starým psům prospívá běžná denní duševní stimulace.
Psům se zdají sny stejně jako nám. Sny se zdají během hlubokého, aktivního spánku (fáze REM); psi přitom mohou rychle pohybovat očima, hrabat nohama, škubat pysky, krčit nos a někdy dokonce štěkat. Toto chování je normální a nejde o příznaky mozkové poruchy.
Mozek, mícha a periferními nervy řídí všechny funkce v organismu; ovládají fyzickou činnost (pocity, emoce), řídí funkci smyslů. Je-li poškozen mozek, nastávají změny chování; objevují se např. záchvaty, ztráta koordinace, paralýza (ochrnutí) nebo kóma.
Poškození mozku je většinou způsobeno zraněním, zvláště při dopravní nehodě, nebo je následkem otravy určitými látkami (hadí jedy, organofosfátové insekticidy. Může být také způsobeno tj. zánětem mozkových blan, nebo encefalitidou čili zánětem mozku). Poruchy nervových funkcí vyvolává také psinka a vzteklina a některé další infekční choroby, kterým lze předcházet pravidelným očkováním.
Psi s poškozením mozku se chovají a pohybují různě; mohou mít záchvaty nebo se u nich projevuje strnulost, kóma či paralýza. Léčba se liší v závislosti na příčině poškození. Okamžitě po dopravní nehodě vyhledejte veterináře, ještě dříve, než se vyvinou u zraněného psa příznaky poškození mozku.
Kóma může být způsobeno zraněním, jako je otřes mozku, nebo srdečním selháním, úpalem či velmi vysokou horečkou. V kóma může také vyústit: selhání ledvin a jater, vysoká nebo nízká hladina krevního cukru, nedostatečný přívod okysličené krve do mozku, infekce a otrava jedy. Zpočátku je postižený pes celkově zmatený, a poté brzy následuje stadium strnutí až do úplného bezvědomí. Při bezvědomí nelze psa probudit a nereaguje ani na bolest. Dostane-li se pes do kómatu, vyhledejte urychleně veterinární pomoc.
Záchvat může být nápadný, nebo tak mírný, že jej snadno přehlédnete a budete ho hodnotit jako momentální ztrátu koncentrace psa. Obecně mohou záchvaty zahrnovat ztrátu vědomí spojenou s mimovolnými svalovými stahy, rozšířením zorniček, hrabání končetinami, třesem a záškuby svalstva obličeje. Během záchvatu psi často sliní, močí a vyprazdňují se. Záchvaty mohou být mírné, vyskytovat se ve skupinách za sebou nebo jsou dlouhé a trvají více než pět minut. Některý pes má k záchvatům dědičné dispozice.
Důvodem záchvatu může být:
- epilepsie;
- zranění mozku;
- zjizvenatá tkáň na mozku;
- nádor mozku;
- nízká hladina vápníku v krvi;
- nízká hladina cukru v krvi;
- úpal (z přehřátí organismu);
- migrující larvy škrkavek;
- hydrocefalus (zvýšené množství tekutiny v mozku);
- psinková encefalitida;
- otrava.
Nádory na mozku jsou vzácné, vyskytují se přibližně u jednoho psa z 6 500. Klinické příznaky maligních (zhoubných) nádorů zahrnují změny chování i povahy, záchvaty, motání se, změny pohybů a chůze, slepotu, pozměnění mentálních schopností a funkcí smyslů a ochrnutí lícních nervů. Moderní diagnostické metody umožňují nádory diagnostikovat včas.
Jako u jiných typů nádorového onemocnění je prvotní léčba postižených psů zaměřená na kompenzaci klinických příznaků a zlepšení kvality života psa. Veterinář doporučuje podání kortikosteroidů a léků proti křečím. Dalším cílem léčby je prodloužit kvalitní život nemocného psa, to může zahrnovat radioterapii, operaci či obojí.
Co dělat, má-li pes záchvat
Chraňte sebe – během záchvatu může pes bezděčně kousat.
Chraňte svého psa – odtáhněte ho mimo nebezpečí za kůži na zátylku a umístěte pod něj a okolo jeho hlavy něco měkkého, třeba polštář.
Během záchvatu a po něm uklidňujte psa konejšivými slovy a jemným dotykem.
Pokud záchvat trvá déle než šest minut, vyhledejte veterináře ještě tentýž den.
Po záchvatu dovolte psovi pít.
Je-li pes po záchvatu dezorientovaný, omezte možnost jeho pohybu.
Zaznamenejte si délku záchvatu a jakékoli průběžné abnormální chování.
Podle článků Bruce Fogle, zpracovala Jitka Hrdinová