Změna normální činnosti močového systému se projevuje zvláště v množství, barvě a konzistenci moči a je důvodem k okamžité návštěvě veterináře, protože může ukazovat na vážnou chorobu, která ohrožuje život psa.
Přijímané látky z okolí (zejm. potravu) organismus zpracovává a využívá jako zdroj stavebních látek nebo jako zdroj energie. Ne všechny přijaté látky jsou ale využity bezezbytku a také v průběhu zpracování přijatých látek vznikají další produkty, které jsou již dále pro organismus nevyužitelné nebo mohou uvnitř něj působit dokonce škodlivě. Organismus se těchto látek - pokud chce dále fungovat – musí zbavit, vyloučit je z těla ven a provádí to hned několika způsoby. Část odpadu odchází střevem ve formě výkalů, část odchází vydechovaným vzduchem. Většinu odpadních látek z organismu ale ochází močí a to přes přes specializovanou močovou soustavu. Moč vzniká v ledvině filtrací krve. Močové ústrojí odvádí z krve rozpuštěné produkty látkové výměny. Vyměšovacím orgánem močové soustavy je ledvina, zbývající oddíly močové soustavy slouží již jen k shromažďovaní moči, její přepravě, dočasnému uložení a odstranění a nazývají se vývodnými močovými cestami.
Každá ledvina se skládá přibližně ze 400 000 filtračních jednotek zvaných nefrony. Každý nefron obsahuje mikroskopické klubíčko krevních vlásečnic (glomerulus). V nefronu se z krve filtrují odpadní látky. Moč z nefronů se sbírá v ledvinové pánvičce ve středu ledviny a je odváděna močovodem do močového měchýře, který se v intervalech vyprazdňuje. Moč z močového měchýře odchází močovou trubicí zakončenou svěračem; u samce prochází močová trubice penisem; u feny je kratší a ústí ve vulvě (zevní pohlavní ústrojí). Kruhový sval (svěrač) uzavírající močovou trubici pes ovládá vůlí. Hormonální nebo psychické stimuly vedou k uvolnění svěrače a tím se spustí močení.
Počet nefronů v ledvině se věkem snižuje a nahrazuje je vazivová tkáň. Poté, co je zničena většina nefronů, začíná pes vykazovat příznaky onemocnění ledvin (mezi které patří např. zvýšená žízeň a zvýšené močení). Je-li diagnostikován nějaký urogenitální problém, obvykle veterinář zjistí v moči psa zvýšený obsah bílkovin, krevních destiček, glukosy, úlomků močových kamenů či bakterií; součástí vyšetření je testování koncentrace, kyselosti či zásaditosti (stupeň pH) moči.
Výborné vodítko při diagnostikování onemocnění ledvin a močových cest je kontrola množství a kvality moči. Příčinou zvýšeného močení mohou být např.:
- choroby ledvin
- cukrovka
- nedostatek antidiuretického hormonu (ADH)
- jaterní choroba
- zánět dělohy
- nadměrná funkce nadledvin (hyperadrenokorticismus)
- nedostatečná funkce nadledvin (hypoadrenokorticismus)
- nedostatečná funkce štítné žlázy (hypotyreóza)
- léčiva nebo nevhodná strava
- bolest, horečka, pozměněné chování
Pokud zaznamenáte v moči psa krev (hematurie), navštivte veterináře ještě tentýž den; může to být příznak vážného onemocnění. Které bývá např. následkem:
- poranění
- těžkého zánětu močových cest
- ledvinových kamenů a kamenů v močovém měchýři nebo v močové trubici
- otravy kumarinovými jedy proti hlodavcům
- autoimunitní hemolytické anémie
- nádoru v pohlavním ústrojí
Selhání ledvin se vyskytuje, sníží-li se výkon ledvin na méně než jednu čtvrtinu původního výkonu. Může být následkem zranění, nemoci, imunitní poruchy, otravy, infekce nebo pokročilým věkem. Selhání ledvin se vyskytuje náhle (akutní selhání ledvin), ale častější je pomalejší (chronické) selhání.
Akutní selhání ledvin ohrožuje život a je obyčejně způsobeno stavem, který s močovými cestami nesouvisí; je následkem např. srdečního selhání či otravy etylenglykolem (rozmrazovačem). Postižený pes ztrácí chuť k jídlu, slábne, je malátný až zkolabuje, zvrací a má průjem. Pes vykazující výše uvedené příznaky by měl být co nejdříve vyšetřen veterinářem; má-li přežít, je nezbytná intenzivní péče s okamžitým zavedením intravenózního roztoku.
Chronické selhání ledvin je pomalá zákeřná nemoc, většinou postihující starší psy. Obecné příznaky začínají zvýšeným pitím a močením a lehkým omezením pohybových aktivit. Pes může být vyčerpaný a apatický a ztrácí zájem o okolí. Příznaky se postupně zhoršují. Není-li stav léčen, pes začne zvracet pěnu nebo potravu. Objeví se tělesný třes nebo ztráta rovnováhy, pes trpí mírnými záchvaty. Hlavní léčbou chronického selhání ledvin je vhodná výživa. Tekutiny mohou být podávány nitrožilně, ačkoli v některých případech je nutné podávat je pod kůži (subkutánně). Vysoký krevní tlak je upravován podáním specifických léků. Mnohá léčiva jsou z těla odstraňována ledvinami; pokud je tedy u psa diagnostikováno chronické selhání ledvin, měly by být zcela přehodnoceny dávky všech léků, které dosud užívá.
Jakmile se u psa jednou vyvine chronické selhání ledvin, nelze tento stav zvrátit. Avšak pečlivě zvolená dieta může jeho postup zpomalit a potlačit některé jeho příznaky tak, aby pes mohl prožít plnohodnotný život. Veterinář doporučí vhodnou dietu v závislosti na stadiu choroby. Při změně stravy psa dbejte následujících rad:
- Snižte příjem fosforu: sníží se postup selhání ledvin.
- Snižte příjem sodíku: sníží se vysoký krevní tlak.
- Zvyšte příjem tuku: vysoké množství tuku v potravě pomůže povzbudit chuť a zvýší příjem kalorií.
- Podávejte vhodné bílkoviny: mírná hladina vysoce kvalitních bílkovin ve stravě je prospěšná; udržuje svalovou hmotu a normální aktivitu psa.
- Zvyšte příjem vitaminů: psi s ledvinovým selháním jsou náchylní ke ztrátě některých vitaminů; měly by být do stravy dodávány.
- Zvyšte příjem antioxidantů: tyto látky pohlcují volné radikály, přirozeně se vyskytující reaktivní molekuly, které ničí stěny buněk. Většina výrobců psího krmiva přidává antioxidanty do speciálních druhů krmiva.
- Podávejte dostatek vody: pro psa se selháním ledvin je nezbytný dostatek čerstvé a čisté vody.
- Podávejte výživové doplňky: zdá se, že omega-3-polynenasycené mastné kyseliny (omega-3-PUFA) chrání ledviny a pravděpodobně také snižují krevní tlak. Strava, která obsahuje nenasycené kyseliny či dodatečnou omega-3-PUFA, může psům pomoci.
Urémie se vyskytuje v pozdním stadiu ledvinového selhání, kdy odpadní produkty látkové výměny, které jsou normálně odstraňovány močí z těla, vstupují nazpět do krevního řečiště. Je-li urémie pokročilá, je prognóza nepříznivá. Typické příznaky urémie zahrnují:
- zvracení
- zvýšená žízeň a pití
- ztráta chuti
- ztráta hmotnosti
- otupělost nebo malátnost
- dech páchnoucí po čpavku
- bledé dásně a vředy v tlamě
- průjem
Další možné problémy: stav močového měchýře a přidružené problémy močovodu postihují psy jakéhokoli věku. Zánět výstelky močového měchýře (cystitida) a zánět močové trubice (uretritida) vznikají následkem bakteriální infekce, ukládání minerálních látek, zranění, nádorů a dokonce i stresu. Některé z těchto stavů mohou být velmi bolestivé. Moč postiženého psa je zakalená nebo má kyselý zápach a při její analýze lze nalézt krystalky minerálů, krev, bakterie a další látky.
Snížení rizika ledvinových chorob
- Každé tři měsíce zvažte psa. Každou ztrátu hmotnosti, která je větší než 5 %, ohlaste veterináři.
- Předcházejte chorobám dásní. Zánět v dutině ústní může být ložiskem bakterií.
- Během každoročních zdravotních prohlídek dospělého psa požádejte veterináře o provedení vyšetření krve, které zhodnotí funkci ledvin.
- U plemen, o kterých je známo, že trpí dědičným juvenilním selhání ledvin, tj, selháním ledvin v ranném věku (např. kokršpaněl, samojed, šarpej), si zjistěte, zda se v chovu tento nebezpečný stav vyskytoval. Zvířata nepřežívají do dospělosti. Pouze pečlivým výběrem chovných psů a fen lze zabránit rozšíření této smrtelné dědičné choroby.
U psů jakéhokoli věku a plemene se mohou vyskytnout v kterékoli části močových cest minerální sedimenty (krystaly) nebo kameny (urethrolity). Obyčejně se vytvoří v močovém měchýři a procházejí skrze močovou trubici. Usazeniny dráždí výstelku močového měchýře, zapříčiňují napětí a časté odcházení moči, většinou s krví. Zablokuje-li kámen močové cesty, vyvine se velmi bolestivý stav, který ohrožuje život. Léčba zahrnuje odstranění prvotní příčiny, tj. kamene nebo písku, případně snížení množství usazených látek; nejdůležitější je však zabránit opětovnému návratu choroby vhodnou stravou. Je-li příčinou potíží infekce, podávají se antibiotika. Psi by také měli zvýšit příjem vody. Nejjednodušeji toho dosáhnete tím, že přejdete ze suchého krmiva na krmivo s vyšším obsahem obsahem vody (vařená strava, konzervy, salámy, příp. dopředu máčené granule).
Tvorbu močových kamenů lze ovlivnit složením potravy.
- Struvit (fosforečnan hořečnato-amonný) je nejčastějším typem kamenů v močovém měchýři a v močové trubici. Tvorba souvisí s infekcí; léčba je antibiotiky a dietou.
- Kameny ze šťavelanu vápenatého (oxalát) jsou také časté. Nelze je rozpustit, nereagují na změnu stravy; jsou-li velké, vyžadují chirurgického odstranění.
- Cystinové kameny nejsou časté; příležitostně byly pozorovány u jezevčíků a buldoků. Léčba může vyžadovat chirurgický zákrok.
Jsou-li kameny velké, lze je nahmatat při vyšetření břicha, zjistit rentgenem nebo ultrazvukem. Pes s ucpanými močovými cestami má zřetelnou bolest. Je napjatý, kňučí, je nepokojný a nemůže močit. Pokud se stav neléčí, velmi rychle se dostaví uremický šok. Tato situace ohrožuje jeho život; pokud pes vykazuje příznaky obstrukce (ucpání) močových cest, měli byste vyhledat okamžitou veterinární pomoc.
Nejvíce blokací je zapříčiněno právě kameny, které se nejčastěji nalézají v močové trubici před penisovou kostí (os penis); další příčinou retence (zadržení) moči může být zbytnění prostaty nebo nádor v močových cestách, případně i poranění míchy. Veterinář se bude snažit pomocí katétru vtlačit některé kameny zpět do močového měchýře. Není-li to možné, odsaje moč z naplněného močového měchýře jehlou skrz břišní stěnu. V některých případech je pro uvolnění močových cest nutný chirurgický zákrok.
Pomočování neboli inkontinence (neschopnost udržet moč) může mít několik příčin. Zahrnují chronický zánět dolních močových cest, roztažení močového měchýře, selhání ledvin, ztrátu kontroly svěrače (sfinkteru) močové trubice (spojeno s vyšším věkem). Další příčinou inkontinence bývá hormonální nerovnováha u starších psů i fen a také u kastrovaných fen; postihuje zejména dobrmany a bearded kolie. Existuje účinná terapie pomocí léků, která upravuje jak ztrátu ovládání svěrače, tak i formy inkotinence způsobené hormonálními změnami.
Podle článků Bruce Fogle zpracovala Jitka Hrdinová
Upravil a zejména pasáže o anatomii přepsal: Ing. Yvona Rumpíková
Použitá literatura: Morfologie hospodářských zvířat, Fr. Marvan a spol. 1992, Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha