Obezita byla definována jako patologický stav charakterizovaný nadbytečným ukládáním tuku nad množství nutné pro optimální tělesnou funkci (Mayer,1973). Současný výskyt v populaci psů se odhaduje v rozmezí 24 –34%. Za obézní se považuje zvíře, jehož živá hmotnost je o 20% vyšší než plemenný standard (Beránek, 2000). Pro majitele kříženců i neznalé plemenného standardu – nevěste hlavu, optimální hmotnost zvířete lze posoudit také tzv.palpační metodou .
Faktory podílející se na vzniku obezity lze rozdělit do dvou velkých skupin:
- vnitřní (endogenní) dané samotným zvířetem – věk, pohlaví a stav reprodukce, hormonální predispozice, genetické predispozice
- vnější (exogenní) – úroveň aktivity, vnější vlivy na příjem potravy, složení a chutnost diety, životní styl
K některým faktorům blíže:
- vliv hormonálního onemocnění – ….na zvyšování hmotnosti se podílejí dvě onemocnění žláz s vnitřní sekrecí. Hypotyreóza (nedostatečné funkce štítné žlázy), která postihuje především psy (zlatý retrívr, irský setr, buldog, basenji, španělé) a hyperadrenokorticismus (Cushingův syndrom, nadměrná produkce hormonů nadlevinek) pozorovaný nejčastěji u středněvěkých a starších psů (pudl, jezevčík, boxer, boston teriér, griffonek) (Beránek, 2000)
- stáří – s rostoucím věkem se snižují metabolické potřeby organismu, celkově klesá úroveň aktivity. Chuť k příjmu potravy zůstává beze změn. Tendence ke vzniku nadváhy vzniká ve chvíli, kdy nerespektujeme změny související s vyšším věkem psa a podáváme nadále krmivo stejné energetické hodnoty jako dříve.
- vliv genetický (genetické predispozice) – mezi nejvýrazněji ovlivněná plemena patří labrador retrívr, kokršpaněl, německý ovčák, foxterier a boxer (Beránek, 2000).
- kastrace – ranné kastrace, které bývají doporučovány veterinárními lékaři z důvodu prevence karcinomů mléčné žlázy, se provádí ve věku, kdy se snižují energetické potřeby organismu. Při nezměněném příjmu potravy a při snížené sexuální aktivitě se vytvářejí opět podmínky pro vznik obezity.U nekastrovaného zvířete se v dospělosti při každém hárání snižuje krátkodobě příjem krmiva vlivem zvýšené hladiny estrogenu. U kastrovaných zvířat tato období fyziologického hladovění nenastávají.
- dostupnost krmení a jeho chuť – tuk obsažený v krmivu je zdrojem energie. Živočišný tuk zvyšuje chuťovou atraktivnost podávaného krmiva. Chutné vysoce kalorické krmivo podávané majitelem psa tzv.systémem ad libitum (stálý přístup zvířete ke krmivu bez omezení) je dalším možnou příčinou vzniku obezity. Krmivo by se mělo volit podle momentální kondice psa a s přihlédnutím k typu krmného režimu a stupni zátěže.
Příklad z praxe: Starší paní, prodejna chovatelských potřeb. Dlouhodobě opakovaný nákup stále jedné a téže značky, věková kategorie štěňat. Ze štěňátka se vyklubal devítiletý váleček vzdáleně připomínající jezevčíka. „Paní, ale ono mu to chutná“. Vysvětlování, přemlouvání. Ze strany paní váhání a opatrný nákup light varianty. Další návštěva po týdnu – ach ouvej, opět šteněcí. Asi jsem špatně vysvětlila. Pokouším se opět, narážím ale na tuhý odpor. „On to nechce“. Nabízím jinou značku. Zapurtilé záporné kroucení hlavou. Tak nic, náš zákazník, náš pán.
Rozlišujeme dva typy obezity:
- obezita hypertrofická – prosté zvětšování tukových buněk následkem akumulace tuku
- obezita hyperplastická – zvětšení velikosti a počtu tukových buněk. Pro tvorbu tukových buněk je nejdůležitějším obdobím období puberty a růstu organismu. V dospělosti se počet buněk již nemění. Jejich počet ale nelze ani snížit. Buňky, jejichž tvorba byla nastartována v období růstu organismu kumulují tuk i v dospělosti. Hyperplastická obezita je proto daleko obtížněji zvladatelná, než obezita hypertrofická. Buňky prostě stále volají : „My máme hlad!“
Pro vývoj obezity jsou charakteristické dvě fáze. První fáze je dynamická a zvíře při ní zvyšuje svoji hmotnost. Pokud tato fáze nastane v období růstu nebo pokud je nadbytek energie velmi vysoký dochází k výše zmíněnému zvyšování počtu buněk (hyperplastické obezitě). Druhá fáze je charakterizována vytvořením nové rovnováhy v energetickém příjmu a výdeji. Zvíře je obézní, svou hmotnost již nezvyšuje (Beránek, 2000).
Prvním krokem ke zjištění skutečnosti je zvážení pejska a srovnání tělesné hmotnosti s plemenným standardem. Za zvíře s nadváhou se považuje zvíře, u kterého jeho vlastní hmotnost přesahuje více jak 20% oproti standardu (viz.výše).
Pro odhad lze také velmi dobře použít tzv.palpační metodu, kdy pohmatem zjišťujeme množství tukové tkáně na žebrech a u kořene ocasu.. Zvíře s optimální váhou má žebra hmatná poměrně snadno, u obézních zvířat jsou hmatná s obtížemi, případně vůbec. U velmi obézních zvířat při pohledu shora můžeme také konstatovat ztrátu pasu (přechod mezi hrudí a bedry – zkuste se představit na čtyřech, je to obdobné jako u člověka).
Proč by pejsek neměl být obézní?
S obezitou se pojí problémy s klouby (ortopedické onemocnění, ve spojitosti s nadbytečnými kily se hovoří nejčastěji o artróze), oběhovým systémem a podle Newberna (1966) způsobuje také vyšší náchylnost k infekčním chorobám. Je rizikem při chirurgických zákrocích. Drobná poranění se déle hojí.
V případě, že můžete s jistotou vyloučit hormonální onemocnění zvířete, které by obezitu způsobilo, lze po zvážení přistoupit k její redukci.
Jak na to?
Starší literatura doporučuje dvě metody:
První metoda je metoda úplné hladovky. V současné době pro rizika spojené s touto metodou a nutností zdravotního dohledu a značné pravděpodobnosti znovunabytí ztracené hmotnosti není doporučována.
Metoda druhá je metoda kontrolovaného snížení přísunu energie. Výsledného efektu dosáhnete po delší časové periodě, má ale dlouhodobější charakter.
Systém kontrolovaného snížení přísunu energie (Edney, 1974) je rozdělený do několika kroků:
1) seznamte všechny, kteří mají co do činění s krmením psa, že jste se rozhodli redukovat jeho hmotnost (i babičku!). Dohlédněte, aby nedocházelo k pokoutnímu krmení čtyřnohého přítele – PROTOŽE MÁ HLAD.
2) Současnou hmotnost použijte jako výchozí pro stanovení reálné cílové hmotnosti. Ta by neměla být nižší o více jak 15% stávající hmotnosti. V případě, že je výpočtem stanovená cílová hmotnost vyšší než hmotnost, které chcete dosáhnout, program opakujte stanovením cílové hmotnosti č.2 , ale až po dosažení předcházející cílové hmotnosti. Postup lze opakovat několikrát až do dosažení normální tělesné hmotnosti odpovídající velikosti a plemeni psa.
3) Zkrmování diety zabezpečující 60% - 70% energetické potřeby výchozí hmotnosti jedince.
Výpočet kalorických potřeb (Beránek,2000):
- výpočet kalorické potřeby (kcal) je možný dle vzorce : 145xW 0,67 , kde W je hmotnost zvířete v kg
Př. výpočtu: obézní pes, 30kg: kalorická potřeba = 145 x 30 0,67= 1415,9 kcal/den redukce na 60%: 0,6x 1415,9 = 850kcal/den
Doporučuje se krmení komerčně vyráběných diet pro tento účel, u kterých není problém s určením jejich energetického obsahu.
4) Týdenní pravidelné kontroly hmotnosti psa vážením, ve stejný den a stejnou hodinu.V případě, že nedochází k redukci hmotnosti, je možné redukovat přísun energie o dalších 20%.
Snížení přísunu energie lze v případě, že se nejedná o opatření zhoršující zdravotní stav, kombinovat s vyšší pohybovou zátěží. ……zvýšená zátěž umožňuje vyšší energetický výdej, snižuje fyziologickou potřebu krmení a mění kompozici tělesných tkání. Režim aktivity by měl být denní, s postupem času se může zátěž zvyšovat (Beránek, 2000).
Za optimální snižování váhy se považuje 1-3%výchozí hmotnosti během jednoho týdne. Variance jsou dány věkem a zdravotním stavem zvířete (Beránek, 2000).
Výborně. Spolu se svým okolím dodržujte zásady, které jste měli na paměti v průběhu redukce hmotnosti. Nepřekrmujte, udržujte pejska v pohybové aktivitě, kontrolujte rodinné příslušníky a občas ho zvažte. Držím palce, ať vám to vydrží.
Ing. Yvona Rumpíková
Článek byl zpracován částečně populární formou s použitím následující literatury:
Beránek, J. (2000) Kulhání, dysplazie kyčelního a loketního kloubu, přednáška, vet.klinika Jaggy, Brno, se svolením autora
Autor neuveden, (1991) The Waltham Book, Výživa psa a kočky, 2.vydání,141str., Canis, Praha