Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psa poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptor reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláza; vylučuje tukovou látku, která dává srsti lesk. Je vodě odolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu, je následovaná přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je kontrolován mnoha faktory, např. změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, tzv. podsadou.
Srst a pokožka psa potřebuje pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost. Při koupání psa se řiďte těmito instrukcemi:
- Před koupáním psa vykartáčujte, abyste odstranili chomáče a spletenou srst.
- Použijte neklouzavou gumovou podložku do vany, abyste zabránili jeho pádu.
- Je-li při koupeli klidný, sundejte mu obojek. Některého psa musíte držet, aby neutekl, jakmile ho namočíte.
- Ujistěte se, zda voda má vhodnou teplotu. Dejte psovi do uší tampóny z vaty, aby mu do zvukovodu nenatekla voda.
- Užívejte neagresivní psí šampón a dejte pozor, aby se nedostal do očí.
- Opláchněte psa sprchou.
- Připravte si několik osušek; nechejte ho otřepat se až po pečlivém vytření srsti.
- Ani pravidelné koupání a česání nezbaví vašeho psa blech; poraďte se s veterinářem o vhodném přípravku proti vnějším parazitům.
Koupání sice udržuje psí srst čistou, ale jeho četnost se nesmí přehánět. Nutné je rozhodně v případě, že se pes vyválí v nějaké páchnoucí mršině.
Hladká srst, např. u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby srst dostala přirozený lesk. Na krátkou, silnou srst např. labradorského retrívra potřebujete různé pomůcky. Kovovým hřebenem rozčešte zacuchané chlupy a kartáčem s měkkými drátovitými štětinami odstraníte prach a nečistoty. Pečujte o srst psa alespoň jednou týdně. Je-li srst delší, jako např. u zlatého retrívra, musíte psa česat a kartáčovat častěji, nejlépe denně, aspoň chvíli, aby si navykl na tento typ pozornosti.
Srst některých plemen rychle dorůstá (např. u pudla) a potřebuje pravidelné stříhání. To je většinou nezbytné provádět každých šest až osm týdnů, v létě častěji, v chladné části roku méně často. Chcete-li stříhat psa sami, je dobré získat instrukce od zkušeného „střihače“. Pokud psa nechcete nechat stříhat, můžete ho příležitostně trimovat, abyste zabránili zcuchání uvolněných chlupů.
Vyberte si odborníka, který bude stříhat či koupat vašeho psa stejně pozorně, jako vybíráte veterináře. Zeptejte se na zkušenosti svých známých nebo si nechejte poradit od veterinárního personálu. Většina profesionálů učeše, vykoupá, usuší a ostříhá psa zhruba za čtyři hodiny. Vyhněte se těm, kteří zklidňují psa sedativy; ti určitě nemají „zlaté ruce“.
Cena základních potřeb pro péči o srst psa se liší podle toho, jakou srst pes má. Na hladkosrsté plemeno stačí k uvolnění mrtvých pokožkových buněk, chlupů a špíny gumový kartáč. Krátkou srst nejlépe vyčistíte kartáčem se štětinami, zatímco zcuchanou srst dlouhosrstého plemene lze nejlépe odstranit kovovým kartáčem či hřebenem. Blechy je nutno vyčesávat „bleším hřebenem“.
Kožní problémy jsou důvodem asi 40 % návštěv u veterináře. Často jde o podráždění kůže vnějšími parazity; většinu svědivých kožních potíží způsobují blechy. Nemusíte je vůbec zpozorovat, ale i jedna blecha dokáže kousnutím vyvolat zánět; pes se škrábe, olizuje a odlupují se mu z kůže stroupky; místo často krvácí. Mohou vzniknout i druhotné komplikace jako je strupovitost, eroze, vředy, otoky a dojít až ke ztrátě srsti. Diagnóza však může být pro podobné kožní změny zcela jiná (imunitní poruchy, přecitlivělost na některé léky aj.).
Veterinář vašeho psa podrobně vyšetří a použije specifické, které pomohou určit příčinu vzniku kožní choroby. Může vyšetřit pokožku psa ultrafialovými paprsky (na přítomnost plísní); odebere maz nebo vzorek tkáně (pro kultivaci bakterií či kvasinek), provede seškrab pokožky (zjistí přítomnost parazitů) či vezme vzorek tkáně pro biopsii (vyšetření změny tkáně). V případě alergických kožních onemocnění pomohou stanovit diagnózu kožní a krevní testy nebo úpravy jídelníčku či prostředí, ve kterém se pes pohybuje.
Existuje mnoho základních příznaků, které ukazují na kožní onemocnění. Nejběžnější je svědění, vypadávání srsti, změny pigmentace, viditelné otoky, záněty, šupinovité a suché lupy či strupy, mokvavé eroze a vředy. Většina kožních chorob vykazuje alespoň některé z těchto klinických příznaků.
Pes si vždy najde dobrý důvod, aby se škrábal, ale někdy je bohužel obtížné určit přesnou příčinu svědění. Následkem toho se léčí spíše „svědivost“ než její skutečná příčina. Pes reaguje na svědění také olizováním, oštipováním či vykusováním srsti, třením o podložku, drbáním se o různé objekty a válením se. Svědivost kůže může vést až ke změně jeho osobnosti (ztráta tolerance, podrážděnost a agresivní projevy). Nejčastější příčinou škrábání jsou různé alergie a paraziti, hlavně blechy. Mnoho psů je alergických i na nepatrné množství slin, které blecha zanechá v místě kousnutí. Nepřiměřené škrábání pak může vést k zánětu kůže. Kožní mazové žlázy se mohou podráždit a vytvářejí pak značné množství mazu, který tvoří páchnoucí se strupy. Má-li pes blechy, klíšťata nebo jiné roztoče, ošetřete všechny své psy a kočky. Je nezbytné zničit také nedospělá nebo klidová stadia parazitů, která se drží v kobercích a škvírách podlah.
Kožní choroby způsobené= bakteriemi (pyodermie, hnisavá onemocnění) se obyčejně vyskytují na již poškozené kůži, např. v důsledku alergických reakcí. Bakterie se za této situace na povrchu kůže rozmnoží. Kožní infekce mohou způsobit vznik malých vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Jsou-li vřídky škrábáním poškozeny nebo se samy roztrhnou, dojde k erozi (rozpadu) tkáně; jestliže se eroze prolomí hluboko do kůže, vznikne hluboký vřed. Eroze a vředy mohou být následkem:
- Akutní mokvavé dermatitidy, např. ekzému (tj. zánětu kůže způsobeného např. hmyzím bodnutím či kousnutím) nebo tzv. pyotraumatické dermatitidy.
- Zánětu kožní řasy pysku psa; bakterie se množí mezi záhyby kůže tlamy (časté u kokršpanělů).
- Akné nebo impetiga (objevuje se u štěňat).
- Flegmóny vyvíjející se u bodných ran.
- Furunkulózy.
Jestliže je povrch kůže šupinatý, může se pokožka odlupovat v částečkách (lupech), anebo zůstávat a vytvářet zatvrdliny. Odlupování šupinek pokožky je často důsledkem mazotokového ekzému (seborea, mazotok), vyvolaného zvýšenou aktivitou kožních mazových žláz. Strupy jsou zaschlé masy séra, krve a buněk s hnisem, vytvořené následkem zánětu. Existuje několik možných příčin způsobujících šupinatění a strupovitost kůže, např.:
- bakteriální kožní infekce (pyoderma);
- záněty vyvolané nejčastěji kvasinkou rodu Malassezia;
- svrab, jako následek napadení roztočem zákožkou svrabovou;
- akné či folikulitida (zánět vlasových váčků);
- infekce roztoči dravčíky (rod Cheyletiella);
- leishmanióza, infekce krve způsobené prvoky rodu Leishmania;
- dědičný mazotok, vyskytuje se např. u kokršpanělů;
- dermatofytóza;
- mozoly v oblasti loktů;
- tepelné popálení, chemické poleptání a spáleniny sluncem;
- nádorové onemocnění kůže;
- problémy spojené s poruchou imunity, např. tvorba puchýřů (pemphigus foliaceus).
Srst psa vypadává během celého roku, pes tzv. líná; během chladného období mu srst opět narůstá. Ústřední topení v bytech může tento přirozený rytmus rozvrátit a následkem toho pes líná celoročně. Línání se u rozdílných plemen liší; např. pudlům srst neustále dorůstá a línají málo. Fenky línají nejčastěji po hárání, během březosti a laktace. Alopecie (lysivost) se od línání liší; je to lokální či částečná ztráta srsti. Důvodů je několik: zastavil se růst chlupů, pes si kůži nadměrně škrábe a vykusuje nebo chlupy samy z určitého místa vypadávají. Alopecie může mít následující příčiny:
- hormonální poruchy; nevyváženost pohlavních hormonů; snížená aktivita štítné žlázy (tzv. hypotyreóza), zvýšená hladina hormonu nadledvin, např. v důsledku nádorového onemocnění hypofýzy nebo nadledvin (Cushingův syndrom)
- parazitické a plísňové onemocnění: tzv. prašivina způsobená roztočem trudníkem (rod Denodex) nebo kruhový lišaj způsobený plísní
- prostředí: otlačeniny, mozoly na loktech, popáleniny, reakce na místo vpichu injekce, stříhání srsti (u špiců)
- dědičné poruchy: částečná lysost u jezevčíků, alopecie u plemen vyšlechtěných pro neobvyklou barvu srsti, která je spojená se ztrátou pigmentu, zánět mazových žláz (u středních pudlů), zánět kůže u severských plemen vyvolaný nedostatkem zinku
- chování: neustálé olizování určité oblasti, často vyvolané nudou nebo stresem; jako následek vzniká zánět kůže (granulom či tzv. akrální dermatitida)
Dermatofytóza je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené napadením chlupového folikulu plísní rodu Microsporum nebo Trichophyton. Rychle se šíří. Je mnohem častější u štěňat než u dospělých jedinců. Většinou nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekce může na kůži vyvolat tvorbu strupů, které si pes olizuje a rozškrabává. Onemocnění může být přeneseno také na lidi, takže je nezbytné co nejrychleji psa vyléčit. Léčba zahrnuje užití protiplísňových šampónů, krémů či roztoků. Ošetřujte psa alespoň ještě dva týdny po vymizení klinických příznaků nebo po potvrzení negativního nálezu. Ve většině vážných případů veterinář doporučí antibiotika, která pes užívá alespoň čtyři týdny.
Furunkulóza je hnisavé onemocnění spojené se zánětem chlupového nebo mazového váčku a jeho nejbližšího okolí. Postihuje lysou kůži v okolí řitního otvoru. Je častá u německých ovčáků. Příčinou jsou imunitní poruchy, které jsou druhotně komplikovány hlubokou infekcí. Je nutné dlouhodobé léčení protizánětlivými léky a antibiotiky.
U psů se mohou objevovat různé kožní otoky. Je nezbytné stanovit přesnou diagnózu, neboť některé typy (např. bradavice, cysty a nádory) vyžadují chirurgické odstranění. Cysty lze nahmatat jako tvrdé bulky pod kůží. Bradavice jsou růžové, případně pigmentované, skvrnité a u kořene strupovité. Vyskytují se často u starších psů. Jsou virového původu. U starších psů se také občas vyvíjejí pomalu rostoucí, měkké vejcovité útvary pod kůží (benigní, tj. nezhoubné nádory). Otoky u starších psů by měl vždy vyšetřit veterinář, neboť hrozí riziko rozvoje nádorového onemocnění.
Mohou potravní alergie způsobit kožní chorobu? Alergie na potravu mohou někdy vyvolat svědivost kůže. Krmte psa krmivem, které pes ještě nikdy nejedl, a to alespoň šest týdnů. Jestliže svědivost a jakékoli jiné související problémy zmizí, byla příčinou těchto potíží potravní alergie.
Obecné důvody svědivosti kůže:
- Paraziti: Roztoči: klíšťata, dravčík, zákožka svrabová, sametka, krupovky; hmyz a blechy
- Mikroorganismy: Bakterie, plísně, kvasinky
- Alergie: Alergická dermatitida způsobena blešími slinami, potravinami, atopická dermatitida, kontaktní alergie, kopřivka
Blechy jsou drobné, někdy se v srsti těžko hledají; máte-li podezření, podívejte se, zdali se v srsti psa nevyskytuje jejich černý trus.
Rozsáhlá ztráta srsti může být příznakem vážné choroby; pokud zjistíte u psa takovéto změny, poraďte se s veterinářem.
Irský vlkodav je náchylný k zánětu synoviálních váčků loketního kloubu (tzv. burzitida), který vzniká opakovaným zraňováním vaziva v okolí kloubu.
Některé kožní změny:
- Cysta = dutina vyplněná tekutinou
- Absces = hluboké poškození kůže při zánětu, opouzdřené
- Hematom = nahromadění krve pod kůží (např. u ušních boltců), kůže je horká a zarudlá, ale zřídka bolestivá
- Granulom = uzlíkovitý tvar zánětlivého původu
- Lipom = nezhoubný nádor tukových buněk, vyskytuje se kdekoli na těle, vzniká u starších jedinců
- Melanom = většinou pigmentovaný zhoubný kožní nádor (existují i nepigmentované melanomy)
- Histiocytom = často nezhoubný nádor u mladých psů
- Papillom či bradavice = květákovitý výrůstek virového původu na kůži
- Perianální adenom (čili hepatoidní adenom) = nenápadné zduření tkáně v okolí řitního otvoru; vzniká častěji u starších samců
- Ostatní kožní novotvary = nadměrný růst kožních buněk; mohou být benigní (nezhoubné) nebo maligní (zhoubné)
Podle článků Bruce Fogle, zpracovala Jitka Hrdinová