Slyšela jsem, že dlouhodobé zkrmování receptur grain free krmiv s vysokou hodnotou bílkovin úplně neprospívá ledvinám psa. Co je na tom pravdy?" Díky moc. Světlana S.
Dobrý den Světlano,
půjdeme na to od základu, takže napřed se zkusíme trochu zamyslet nad pojmem „vysoká hodnota bílkoviny v krmivu“ a z toho později zřejmě vyplyne i odpověď na Váš dotaz.
Minimální hodnota bílkovin v krmivu je pro dospělé psy podle doporučení AAFCO (Sdružení amerických kontrolních úřadů) doporučována v množství 180g bílkoviny na 1kg krmiva o 100% sušině. Pro růst a reprodukci je tato hodnota mírně zvýšena na 220g bílkoviny na kg krmiva (opět o 100% sušině).
Vysvětlím co je sušina: je to hmota bez vody.
Pokud tedy granulovaná krmiva obsahují v průměru do 12% obsahu vody – do tohoto množství výrobce obsah vody nemusí deklarovat, takže tento údaj na etiketě krmiva nenajdete (v průměru granule obsahují 10-11% vody) a přepočteme –li doporučované množství obsahu bílkovin na 12% obsah vody v granulích – dostaneme se na minimální doporučovanou hodnotu bílkovin 158,4g na 1kg granulí pro dospělé psy (tj. 15.84%) a 193,6g bílkovin na 1kg granulí pro růst a reprodukci (tj.19.3%). To jsou minimální doporučované hodnoty.
Na trhu jsou krmiva s deklarací bílkoviny v deklarovaných znacích na obalu i přes 40%.
Samotnou hodnotu bílkoviny pro organismus ale určuje její stravitelnost a složení. V případě psů se hovoří při minimálním doporučeném množství bílkovin v dietě o jejich alespoň 80% stravitelnosti. Obecně pro živočišný druh „pes“ má vyšší stravitelnost bílkovina živočišná než rostlinná, nicméně bývá doporučován jejich vzájemný poměr v krmivu v množství 1:2 ve prospěch bílkoviny živočišné.
Bílkovina sama o sobě je velká částice. Po příjmu krmiva je zvířetem štěpena na menší složky, které po průchodu střevní stěnou jsou poskládány znovu do částic větších, tj. do bílkoviny tělu vlastní.
Bílkovina je zejména stavební složkou potravy. Organismus může zpracovat bílkovinu co by zdroj energie, ale přeměna bílkovin na energii je pro organismus zatěžující a výsledkem zpracování bílkoviny v játrech je zbytkový dusík, který přechází do ledvin a je zde zpracováván na močovinu a vyloučen z těla ven.
Problémem bílkoviny při jejím zpracování trávícím systémem je ten, že pokud je jí v potravě nadbytek, organismus ji nedokáže uložit do zásoby. Nadbytek ale nějakým způsobem zpracovat musí. Tzn. ano, dlouhodobé zkrmování krmiv s vysokou hodnotou bílkovin organismus přetěžuje. Zatíženými orgány jsou ledviny a játra.
Zůstává ale otázkou, od jakého množství můžeme již hovořit o nadbytku bílkovin v krmivu, když neznáme její stravitelnost ani její složení.
Kvalitu samotné bílkoviny určuje zastoupení aminokyselin (aminokyseliny jsou stavební jednotkou bílkoviny a druh aminokyselin v bílkovině určuje její hodnotu pro daný živočišný druh). Potřeba aminokyselin je pro každý živočišný druh jiná, člověka nevyjímaje. Při zpracování bílkovin do krmiva také může dojít k jejím vazbám na cukr a stane se nevyužitelnou apod.
Vyšší potřeba bílkovin je u dlouhosrstých plemen a psů v zátěži. U psů v zátěži se jejich zvýšená potřeba pokrývá zvýšeným příjmem krmiva, u dlouhosrstých plemen se jedná zejména o potřebě sirných aminokyselin pro tvorbu srsti.
Přesné číslo „kritického obsahu bílkoviny v krmivu": jak vysoký obsah bílkoviny je možné vnímat z hlediska zpracování zvířetem jako problémový a kdy je to stále pro zvíře ještě akceptovatelné Vám proto asi nikdo neřekne.
Výše řečené se týká všech typů krmných dávek, tedy jak granulovaných krmiv, tak systému BARF.
S pozdravem
Ing. Yvona Rumpíková