Tak především, pokud hledáme vhodnou rasu podle atlasu, nemusíme vybírat jen z plemen zvaných společenská. Ano, tito psíci jsou určení vyloženě do bytu, jako domácí mazlíčci. Jsou však i další plemena vhodná k tomuto účelu, která jsou řazena v jiných skupinách. Existuje totiž 10 FCI skupin plemen psů, uspořádaných podle přibuznosti. Třeba jezevčíci tvoří celou skupinu 4. Teriéři, mezi které patří i v současnosti velmi oblíbený jorkšírský teriér, zase tvoří celou skupinu 3.
Abychom si však mohli vybrat toho nejvhodnějšího pejska pro nás, musíme si ujasnit, co od něj vlastně očekáváme – chceme mít jen mazlíčka domů, pohodového a klidného kamaráda, který nemá moc nároků na pohyb? Nebo raději takového, který s námi může vyrazit i na výlety, případně se s ním chceme věnovat nějakému sportu? Dáváme přednost exteriéru, nebo nám záleží především na jeho povaze a vlastnostech?
Můžeme se zamyslet nad následujícími hledisky, samozřejmě v libovolném pořadí:
1. Nároky na pohy
Jestliže nejsou naším hobby několikahodinové procházky přírodou, je lepší zapátrat mezi rasami, které nejsou příliš náročné na pohyb. Jsou to obvykle psíci s nízkými nožkami, jako jezevčíci nebo se zkrácenou čenichovou partií, jako pekinézové, kvůli které se zvláště ve vedrech rychle zadýchají. Ani pejskové se srstí až na zem nejsou přiliš vhodní na toulky přírodou, protože ta funguje skoro jako lapač různých přírodních produktů typu uschlých větviček jehličnanů, bodláků, suchého listí, nemluvě o travních semínkách. Pokud si ovšem člověk nelibuje v obírání a přebírání, v tomto případě chlupů psa, jako Popelka:-)
Nejvíce „běžných“ pracujících lidí je v situaci, kdy přes týden na nějaké dlouhé výlety sice čas není, o víkendu se ale třeba pár kilometrů rádi projdou. Většina společenských plemen nemá přílišné nároky na pohyb, na druhou stranu velice rádi vyslyší „volání přírody“, dáme-li jim šanci a bezproblémů zvládnou jednou za čas i 20 kilometrové pochody.
Pokud jsme se rozhodli provozovat s pejskem nějaký sport, třeba v současnosti stále populárnější agility, zaměříme se na plemena náročnější na pohyb. I s čivavou můžete samozřejmě agility provozovat, ale bezpochyby vhodnější jsou psíci většího vzrůstu, excelují v něm zejména šeltie, teriéři, kavalíři atd.
Možná ale bydlíme v bytě, přesto však trávíme hodně času venku a chceme aby nás pes doprovázel. V tom případě je lepší, půjde-li vhled stranou a budeme hledat takovou rasu, která naše požadavky splní. A neplatí, že do bytu patří jen malý pes, ale je i mnoho psů velkých, kteří v pohodě můžou bydlet s námi, poskytneme-li jim dostatek pohybu.
2. Velikost
Co se velikosti psa týče, jsou teď velmi módní miniaturní plemena jako čivava, pražský krysařík apod. Mají bezesporu velké výhody – malá spotřeba krmiva, malé nároky na pohyb i prostor, vejdou se i do kapsy a když si na ně opatříme přepravku, mohou ve veřejné dopravě cestovat zadarmo, jelikož se považují za zavazadlo, zatímco větší psi platí polovinu jízdného. I poplatky u veterináře jsou pak značně nižší, protože očkování i léky se obvykle dávkují podle hmotnosti psa a tomu odpovídá i cena.
Ale – malý psík znamená i malé kostičky v těle a proto je na místě větší opatrnost při manipulaci s ním a je třeba dávat větší pozor na nástrahy, které na něj doma i venku číhají. I neopatrný skok ze židle může skončit ošklivou pohmožděninou.
3. Výchova
Velmi důležitá je celková povaha psa. O některých plemenech, jako jsou jezevčíci a teriéři, se říká, že jsou tvrdohlavá a vyžadují „pevnější ruku“ při výchově. Co je na tom pravdy, nejlépe zjistíme dotazem přímo u chovatelů a majitelů. Oproti tomu někteří pejsci, jako třeba kavalír, jsou velice snadno zvladatelní. Jelikož mají přímo v „popisu práce“ dělat pánům radost, za jejich neposlušnost stačí zvýšit hlas a náprava prohřešku je rychlá. Přitom jen těžko někdy spatříte, že by kavalír byť jen zavrčel na člověka. Ovšem i u nich, stejně tak jako u všech psů bez rozdílu platí hlavní heslo výchovy: Důslednost. Jak jednou psa pustíte do postele, máte ho tam nastálo:-)
4.Exteriér
Líbí se nám například dlouhosrstá plemena typu shi-zu či jokšíráček? Pak ale musíme počítat s tím, že o srst je třeba se pravidelně starat – po každé vycházce v mokru a blátě je třeba psíka řádně umýt, jinak okamžitě doma poťape špinavýma pacičkama kde co. Je třeba ho pravidelně česat a vyčesávat, zejména v období línání, jinak budeme mít byt plný chlupů a pes navíc srst zacuchanou. U pejsků, s kterými chceme chodit i na výstavy to platí dvojnásob. Ovšem péči o srst nevyžadují jen plemena se srstí až na zem. Mnoho plemen, zejména pudlové zase vyžadují pravidelné stříhání, které pokud se nenaučíme sami, musíme zajistit u profesionálů. Totéž platí o mnoha teriérech, i o velice efektních amerických kokršpanělech, u kterých se provádí stříhání i trimování. Na druhou stranu ale existují i plemena, která nelínají. To je právě pudl, tuším že i coton de tuleár a pochopitelně naháč.
Co se týče barvy psa, většina plemen má různé barevné variety, takže není problém si vybrat. Možná bychom se ale měli zamyslet i jaká barva pro nás bude nejpraktičtější. Myslím, že není ostuda, pokud máme po celém bytě světlé koberce, podřídit jim i barvu pejska. Když odhlédneme od toho, že pes stejně určitý nepořádek udělá ať již poházenými hračkami nebo jako štěně loužičkami, proč bychom měli několik let trpět při každém spatření černého chlupu na bílém přehozu. Zrovna tak, pokud nejraději chodíme v černém oblečení, nemusíme přece ze sebe neustále obírat bílé chlupy. Ovšem pozor! Ten, kdo si úzkostlivě potrpí na pořádek, že každá věc má v bytě své místo a trpí při spatření jakéhokoliv chlupu, či nepořádku od psa, ať si ho raději ani nepořizuje. Každopádně, pokud máte koberce po celém bytě, pak se určitě vyplatí ještě před pořízením psího chlupáče zakoupit kvalitní vysavač.
Ať už si ale vybereme pejska jakéhokoliv, nesmíme zapomenout, že od té chvíle nemáme zodpovědnost jen za život svůj, ale i našeho čtyřnohého kamaráda. A nestačí věnovat mu pouze svůj čas a péči, ale hlavně lásku.