Takto zjednodušeně bývá nazýván smyslový orgán obstarávající plynulý kontakt živočicha s vnějším prostředím. Jako ostatním smyslovým orgánům odpovídá i jemu určitá oblast v mozkové kůře. U psa se shledáváme s kožními receptory sloužícími vnímání dotyku, popřípadě tlaku, dále se smyslovými orgány pro vnímáni tepla a chladu a konečně s receptory pro vnímání bolesti. Mají důležitou úlohu v celém životě psa, ale zvlášť intenzívně se uplatňují v jeho útlém věku. K nejmarkantnějším jevům patří vnímání tepla a chladu, jemuž slouží určitá místa na kůži: tepelné a chladové body. Poslední jsou tam umístěny blíže povrchu, a proto reagují především.
Není třeba rozvádět, že pes reaguje na chlad jednak stočením, spánkem, nebo naopak prudkým pohybem, na nadměrné teplo zevního prostředí ochlazováním, spočívajícím rovněž v zaujímání polohy tomu odpovídající a v tzv. termoregulační polypnoe, které záleží v rychlém dýcháni otevřenou tlamou a v hojném vyměšování slin.
Hmatovému postřehu slouží též tzv. sinusové chlupy, umístěné hlavně na čenichu psa, ale ještě i na jiných místech těla. Ve spojitosti s kožním smyslem bývá též pohybování srstí při různých příležitostech. Jde zejména o otřepávání, a to hlavou, celým tělem nebo přední částí těla, jindy zadní částí těla a patří k němu také chvění ocasem.
Prostřednictvím kožních a svalových receptorů dostává organismus psa též zprávy o své poloze v prostoru. Stanovení a zachovávání této polohy hlavně slouží labyrint, umístěný v sluchovém ústrojí, podobně jako u člověka. Labyrint je nezbytný pro udržení rovnovážné vzpřímené polohy a vytváří předpoklad pro veškerou hybnost.