Dějiny létajících míčků.
Sport létající míčky byl vynalezen v Kalifornii ke konci sedmdesátých let. Říká se, že Herbert Wagner jej poprvé předvedl milionům Američanů na přehlídce Johnny Carsona a brzy na to cvičitelé služebních psů a kynologické kluby začaly vyrábět a používat bedny vrhající míčky - vrhače létajících míčků. Na začátku osmdesátých let se tento sport stal tak populární, že byla vytvořena Severoamerická asociace pro létající míčky, která se stala světovou autoritou pro tento sport. Tato asociace si vyhradila práva na všechno, co souvisí s tímto sportem označeným anglicky Flyball (létající míčky) a žádná jiná organizace by neměla používat slovo Flyball bez jejich svolení.
Do Velké Británie tento sport přišel poprvé na začátku osmdesátých let. V těchto časných dobách byl míček vrhán do vzduchu a kdekdo tehdy tvrdil, že to není nebezpečné. První průlom soutěžních létajících míčků ve Velké Británii nastal v roce 1991. Sally Sandfordová se právě vrátila z Kanady a rychle zorganizovala Den výcviku v létajících míčcích v Aréně olympijských sportů v Chippenhamu. Sally nám předvedla videozáznam amerických létajících míčků. V této době nejrychlejší týmy Border Collies běhávaly asi 26 vteřin a to všichni čtyři psi. Sally říkala, že v Kanadě viděla týmy Corgis běhající rychleji. Sledovali jsme video a ke svému úžasu jsme viděli tým absolvující závod pod 19 vteřin. Poprvé jsme viděli bedny s plochým čelem, na nichž psi dosahovali rychlého spuštění. Když jsme to viděli, bylo zřejmé, že pro britské létající míčky existuje jediná cesta, cesta severoamerická.
Pravidla létajících míčků.
Jen málo lidí si uvědomuje, že vše, co ve světě souvisí s pravidly nebo směrnicemi pro létající míčky, je opsáno z pravidel Severoamerické asociace pro létající míčky. Britská asociace přijala rovněž pravidla Severoamerické asociace s několika malými změnami. Bylo to prostě nutné, protože není možné uspořádat turnaje, ve kterých soutěží přes 30 týmů bez podrobných pravidel.
Létající míčky dnes
Britská asociace pro létající míčky vznikla v lednu 1993. Sdružila všechny, kteří se zajímali o létající míčky jako o soutěžní hru. Každý rok se volí výbor, který toto sportovní odvětví řídí. Britská asociace má svá vlastní pravidla a pokyny, podle nichž mohou být pořádány turnaje v létajících míčcích. Tato pravidla jsou podobná pravidlům severoamerickým.
Chcete-li si objednat pravidla Britské asociace pro létající míčky, pošlete ofrankovanou obálku označenou "BFA RULES BOOK" (Příručka pravidel Britské asociace pro létající míčky) a 5 liber splatných firmě (následuje adresa pokladníka):
"British Flyball Association"
Ken Hickman
The Treasurer
the British Flyball Association
Riverlea´Rook Street
Mere, Wiltshire
BA12 6BY
Chcete-li se dovědět víc o výcviku ke hře létající míčky, obraťte se na Britskou asociaci pro létající míčky na kterékoliv z čísel dále uvedených ( následuje adresa předsedy/tiskového mluvčího):
The Chairman/Press and Public Relations
Kevin Mc Nicholas
60 Tudor Road
Barnet Herts
EN5 5NP
(44) 0181 449 7539
Email kmcn@flyball.demon.co.uk
Uspořádání závodu
Kolo Robin - Vylučovací kolo dvojnásobné prohry a kolo útěchy
Závody často probíhají v uspořádání: Vylučovací kolo dvojnásobné prohry s kolem útěchy nebo kolem Robin (drozd ?). Vylučovací kolo s dvojnásobnou prohrou je nové pojetí soutěží v Británii. Znamená to, že k vyloučení týmu z další účasti v hlavní soutěži je nutné, aby bylo poraženo nejméně dvěma týmy. V turnajích pod záštitou Britské asociace se týmy poražené jen jedním soupeřem kvalifikují do kol útěchy, ve kterých se utkají s týmy téže úrovně. V tomto typu turnajů se i značně nezkušené týmy, jen málokdy vyhrávající, utkají pravděpodobně s více než 5 týmy a to zabere celý den. Na turnajích Britské asociace se obvykle před každým závodem poskytuje čas 2 minuty na procvičení, takže týmy se mohou před vlastním závodem doladit. To napomůže zejména novým týmům rozhodnout, kteří psi by měli v kterém běhu soutěžit.
Co potřebujete k účasti na hře - vybavení
Bedny pro létající míčky
Nejlepší a nejbezpečnější typy beden jsou ty, které přišly z USA a v Británii se používají již deset let. Někdo může tvrdit, že při hře létající míčky je třeba vidět míček vržený do vzduchu. Možná ano, ale podle mého názoru je pro psa velmi nebezpečné skákat přímo vzhůru a chytat míček hlavou směřující nahoru. Rychlí psi totiž nedbají na to, jak dopadnou na zem, když vyskočí za vysoko hozeným míčkem. Jeho pád pak končí nevyhnutelně vážným zraněním. Mluvil jsem s majitelkou Border Collie, jejíž pes se doživotně zmrzačil, když vyskočil, ve vzduchu se otočil a při pádu si zranil páteř. Tento pes nebyl již nikdy u bedny pro létající míčky. Majitelka psa souhlasila s tím, že nohy psa musí bezpodmínečně spočívat na zemi, což považovala za podstatné, neboť jak řekla, "Kdyby Bůh chtěl, aby psi létali ve vzduchu, vybavil by je křídly".
Zkušenost a odbornost závodníků vyvolává vzrušení při všech závodech, zejména ve finiši. Když pozorujeme diváky při kterémkoliv závodě, zjistíme, že jejich vzrušení roste, závodí-li dva vyrovnané týmy a vrcholí, když o těsném vítězství rozhodne závěrečný finiš. Proto také se nám závody líbí. Pro rychlé psy soutěžící v létajících míčcích jsou bezpečné jedině ty bedny, které byly vyrobeny podle severoamerického vzoru. Jejich konstrukce zachycuje hybnost dopředného pohybu psa tím, že umožňuje soutěžícímu psu použít bednu k otočení a přesměrování energie do běhu nazpět.
Severoamerické bedny pro létající míčky jsou na přední straně vybaveny zvláštní gumovou vrstvou pohlcující energii nárazu. Tyto bedny, spolu se zkušenostmi ve výcviku psů u jednotlivých týmů, obstály ve zkoušce času s osmiletými a staršími psy, kteří závodili po celý svůj život v nejvyšších soutěžích v létajících míčcích a dosud běhajících rychleji než kterýkoliv pes v Británii. Slovo "létající" je třeba vztahovat k rychlosti psů, slovo "míčky" k použité pomůcce.
Překážky (Skoky)
Překážky u létajících míčků jsou jiné, než pro skoky zručnosti (Agility jumps). Liší se tím, že nemají křídla a jdou pouze do výše maximálně 16 palců (40 cm). Úplná sestava se skládá z 8 překážek. Výška překážky musí být nastavitelná od 8 do 16 palců (od 20 do 40 cm) po jednom palci (2,5 cm) a (v Británii) její hořejší část by měla být čalouněná. Překážky musí být 24 palců (60 cm) široké a boční desky ne více než 36 palců (90 cm) vysoké. Existují dvě konstrukce, z nichž oblíbenější je ta, která se dá složit na plocho, což usnadňuje jak uskladňování tak převoz. Pro ty, kteří by chtěli informace o výrobě překážek pro hru létající míčky, mám k dispozici řezací plán dřevěného materiálu.
Zašlete ofrankovanou obálku označenou slovem "JUMPS" (překážka) na adresu: Kevin Mc Nicholas (viz adresa nahoře).
Míčky
Doporučuji používat pouze nepropíchnuté tenisové míčky. Navažte spolupráci s místním tenisovým klubem a získáte dodavatele levných použitých míčků. Nepoužívejte těžké plné míčky a nikdy neházejte psům míčky tak, aby je museli chytat s hlavou směřující vzhůru. Házíte-li míček psovi, radil bych vám házet jej do kopce, protože rychlí psi často klopýtnou, mají-li chytit míček při běhu s kopce. V USA jsou pro malé psy přijatelné malé míčky. Míčky na laně jsou ideální treningová nebo výcviková pomůcka.
Trénování hry létající míčky
Jak začít
Chcete-li trénovat svého psa pro soutěže v létajících míčcích, předpokládá se, že pes zvládl základní výcvik. Klíčem k výcviku rychlého psa pro létající míčky jsou hry, pobídky a nadšení. Někteří cvičitelé se trochu obávají, že se psi při výcviku příliš vzruší. Já vzrušení psa využívám ve svůj prospěch. Je věci cviku zajistit, aby pes "věděl", kdo řídí hru.
Když trénuji mladého psa, vždy používám metody založené na pobídce. Právě pobídkami vychováme nezávislého psa, který zná své úkoly a ochotně a rád samostatně pracuje. Nejrychlejší v přinášení a návratu v oblasti poslušnosti (obedience ring) jsou právě psi, cvičení pomocí pobídky. Hru létající míčky mám rád proto, že v ní není místa pro přinucení. Opravdu, lidé, které jsem viděl, jak se pokoušejí nutit své psy do létajících míčků, měli nakonec psy horší a pomalejší.
Které klíčové prvky je třeba trénovat a jaké pomůcky potřebujeme, abychom mohli začít.
Prvek 1. Přinesení tenisového míčku.
Prvek 2. Návrat (rychle s množstvím zábavy).
Prvek 3. Spuštění bedny a chycení tenisového míčku.
Prvek 4. Přeskok 4 nízkých překážek v jedné přímce.
Pro většinu lidí, kteří se zabývají výcvikem psů, nepředstavuje prvek 1 a 2 vážnější problém. Prvek 4 lze rovněž nacvičit snadno a pomůcky můžeme bez potíží improvizovat. Pro začátek bych doporučoval, aby překážky byly udržovány na výšce asi 8 palců (20 cm) pro velké a střední psy a na výšce 4 palců (10 cm ) pro psy malé. S nácvikem prvku 3 jsou obvykle potíže. Jak mohu začít nácvik hry létající míčky, když nemám skutečnou bednu, k tomu určenou? S jakou bednou bych měl výcvik začít? Neuvedu svého psa do zmatku, když začnu výcvik s jednou bednou a pak přejdu na jinou, skutečnou?
To jsou otázky, které mi lidé kladou a moje odpověď je stále tatáž:"Nedělejte si starosti s bednou, dokud váš pes neví, co s ní má dělat." Váš úkol je rozdělit výcvik na úseky přiměřené psímu mozku.
Určitě bych nepřivedl mladého psa, kterého cvičím pro létající míčky, k libovolné bedně, dokud jsem jej nenaučil první úkon této hry "UDEŘ, ABYS ODPÁLIL MÍČEK". Vynikající na tomto systému je to, že můžete začít s nácvikem prvku 4, aniž byste museli shánět skutečnou bednu pro létající míčky.
Cvičení 1. "UDEŘ, ABYS ODPÁLIL MÍČEK".
Je mnoho způsobů, jak nacvičit tento úkon. Nejméně mám rád takový způsob nácviku, při kterém se noha psa pokládá na bednu násilím. Většina psů je touto metodou vystrašena. I když je bedna pro vás dostupná, nepouštějte k ní psa dříve, než zvládne příkaz "UDEŘ DO BEDNY".
Metoda "dej pac"
Tato metoda je úspěšná u zručných psů, kteří rádi dávají "pac". Držte míček v jedné ruce a vydejte psovi příkaz "dej pac". Když se jeho tlapka dotkne vaší ruky, řekněte "udeř" a hoďte míček, aby jej pes chytal. Touto metodou pokračujte tak dlouho, až pes položí svou tlapku na vaší ruku na příkaz "udeř" a očekává, že hodíte míčkem. Poslední fáze spočívá v tom, že položíte ruku na spouštěcí pedál skutečné bedny, přikážete "udeř" a spustíte mechanismus, který vyhodí míček.
Metoda lepenkového listu
Postupujte podobně jako u předchozí metody, ale použijte list lepenky formátu A4 (ze staré krabice od poživatin) a povzbuzujte psa, aby do něj udeřil a získal za odměnu míček. Když dosáhnete toho, že pes je hrou "posedlý", položte lepenkový list na pedál skutečné bedny a "čáry máry fuk", máte psa pro letající míčky.
Při výcviku psa pro práci s bednou dospějete do okamžiku, kdy budete potřebovat skutečnou bednu. To může řadě lidí způsobit prolémy. Dobrý nápad je vyrobit model, který lze pořídit téměř zadarmo. Funguje uspokojivě a umožňuje cvičení psa z pohodlného křesla ve vlastním bytě. Tím lze dosáhniut velkého počtu opakování v relativně krátké době a podstatně zrychluje křivku výcviku na úroveň "posedlsti".
Model bedny pro létající míčky
Sežeňte velkou pevnou lepenkovou krabici o rozměrech 2x2 stopy ( 65cm x 65 cm) nařežte do velikosti skutečné bedny pro létající míčky a slepte lepicí páskou (nejlépe textilní - pozn. překladatele) a vyplňte lepenkovými odřezky tak, aby se nezbortila. Vyřízněte otvor velikosti tenisového míčku asi ve dvou třetinách výšky čelní stěny bedny v její ose symetrie. Natřete její čelní stěnu matně černou nebo jinou barvou, která odpovídá pravděpodobné barvě skutečné bedny.
Model bedny zjevně nemá mechanismus vyhazující míček. Musíte prostě držet míček v krabici rukou a vyhodit jej, když se pes dotkne čelního "pedálu", který má uvolnit míček.
I když tento systém jen zhruba modeluje skutečnou bednu, je velmi účinný při seznamování psa s bednou. Řada psů se totiž vyděsí, když spustí vrhací mechanismus skutečné bedny. Je až překvapující, jak lze dobré psy takto vycvičit v létajících míčcích bez použití skutečné bedny.
Výcvik k návratu pro létající míčky
Nejdůležitější část výcviku osa pro létající míčky kromě bezpečnosti bedny je nácvik příkazu "Vrať se". Má-li být pes u létajících míčků rychlý, je důležitá zejména jeho rychlost návratu. V některých částech dráhy jim byla naměřena rychlost až 30 mil/hod (48 km/hod). Rychlost návratu je důležitá proto, že pes běžící za míčkem vrženým z bedny má výbornou pobídku - dosažení míčku. Když ale nemá stejně vynikající návrat, jsou cenné zlomky vteřiny ztraceny.
Zúčastněte se kterékoliv soutěže, ať v létajících míčcích, v poslušnosti nebo ve zručnosti a uvidíte, jaké problémy mají někteří psi s návratem. Pes vyběhne za činkou téměř nadzvukovou rychlostí, zvedne ji a vrací se zpátky hlemýždím krokem. Pes v soutěži zručnosti radostně zvládá tunel, daleko radostněji než návrat k cvičiteli, který je raději, když tomu tak není. Problém, který tím zdůrazňuji, je "natrénován" vlastníkem, neboť pes nepozoruje, že by jej vlastník odměňoval podle aktivity. Vyhnout se tomuto rozpačitému vývoji nebo napravit existující problém znamená pro vlastníka, že musí "soutěžit s celým světem", aby "v očích svého psa" byl nejvzrušivější, nejpovzbudivější a nejzajímavější tvor ve vesmíru a poskytující nejlepší odměny, které pes zná.
Létající míčky jsou výborným cvičením, které doporučuji zavést v klubech zabývajících se výcvikem psů, protože poskytuje významnou pobídku pro vlastníky psů, aby ve výcviku pokračovali a cvičili pravidelně. Odměnou za tvrdou práci a výcvik svých psů k příkazu "Vrať se" je možnost účastnit se hry létající míčky. Užitek z důsledného a rychlého návratu je neocenitelný i pro chovatele psích mazlíčků.
Od dobrého psa cvičeného pro létající míčky očekáváme důsledný a rychlý návrat I při obrovském rozptýlení. Většina těchto psů patří k lovecky motivovaným typům. Problémy při hře létající míčky nastanou, když pes, kterého se snažíte cvičit k návratu, se rozhodne pronásledovat psa soupeřícího týmu. Řešení tohoto důležitého výcviku spočívá v tom, jak na počátku cvičíte příkaz "Vrať se" a jak poprvé uvádíte psa do hry létající míčky.
Příkaz k návratu by měl být cvičen od prvních dnů, když váš pes ještě jako štěně přijde do vaší domácnosti. Musí to být cvičení založené na odměně. Jak vždycky říkám majitelům psů, kteří přicházejí do mého klubu výcviku domácích mazlíčků: "Můžete přestat odměňovat svého psa po splnění příkazu "Vrať se", ale teprve tehdy, až vy sami budete chodit do práce bez nároku na mzdu.
Cvičení příkazu "Vrať se " je úplně odlišné od cvičení příkazu "Lehni" nebo "K noze". Většina takových příkazů je vykonávána jen několik palců (palec " 2,5 cm) nebi nejvýše několik stop (stopa " 33 cm) od cvičitele. Když je vydán příkaz "Vrať se ", očekáváme, že pes zareaguje rychle bez ohledu na vzdálenost a rozptýlení. Jak dosáhneme okamžitého uposlechnutí magického příkazu "Vrať se ". Je jen jediná cesta, jak dosáhnout návratu a to poskytnout psovi takovou odměnu, o které si on myslí, že je nejlepší z těch, které jsou v tomto okamžiku k dispozici. Záleží na každém majiteli psa, který je nakonec jediný expert na chování a charakter svého psa, aby měl dušezpytný pohled na odměny, které svému psu poskytuje, a aby rozhodl, zda jsou takové, aby je pes považoval za nejlepší z těch, které jsou k dispozici. Je možné, že bude třeba několika pokusů, než najdeme odměnu, která psa přivábí nejrychleji. Moji psi dávají přednost míčku na laně, jiní dávají přednost táhání za lano, jiní kupodivu hračky nebo jídlo. Jakmile zjistíte o některé odměně, že pes ví, že je k dispozici, nikdy ji nepřestaňte používat.
Příkaz "Vrať se ", stupeň 1
Abych naučil své psy nadšenému návratu, navykám je od útlého mládí hře přetahování lanem se mnou, při které dávám najevo, že ji řídím já. Hra by měla mít pravidla, která psu vysvětlím.
Pravidlo 1. Já jsem vlastníkem lana.
Pravidlo 2. Bude se hrát, jen když já rozhodnu.
Pravidlo 3. Přestaneš hrát, když já rozhodnu.
Pravidlo 4. Nekousej mne.
Když jsem dostatečně navyknul psa na tuto hru, začnu s ním hrát na honěnou. Zavolám na něj a rychle se rozběhnu. Když mě pes dohoní, začnu sním hrát přetahování lanem. Toto cvičení začínám tehdy, když je jeho pozornost rozptylována (zpočátku při malém rozptylování).
Já řídím hru. Jestliže se pes dožaduje hry, ignoruji jeho žádost. Občas měnívám odměnu, ale hlavně používám tu, kterou má pes nejraději.
Zabraňovaný návrat
Zabraňovaný návrat se používá při nácviku hry létající míčky. Psa jednoduše někdo drží, zatímco majitel odchází a ukazuje psovi odměnu. Nebuďte překvapení, že pes táhne, když mu někdo brání v jeho úsilí dostat se k svému pánovi, neboť to je podstata cvičení. Člověk, držící psa, by se měl při tomto cvičení chovat zcela netečně a nepokoušet se mu něco přikazovat nebo tlumit jeho snahu dostihnout svého pána.
Při tomto cvičení je nežádoucí psovi přikazovat "Sedni", "Zůstaň" nebo "Čekej". Na držení psa potřebujete nejméně jednoho pomocníka. Když Tornadoes cvičí společně, používáme často obměny tohoto cvičení , abychom zlepšili svůj výkon v různých prvcích hry létající míčky.
Obvykle doporučuji, aby každý, kdo chce cvičit psa pro hru létající míčky začal tím, že psa navykne na držení členem rodiny a přáteli a na to, že mu z počátku brání v návratu. Pro psa by bylo velmi znepokojující, kdyby jej držel cizí člověk a jeho pán odcházel, zvláště, když se to před tím nikdy nestalo. Když si však na toto cvičení přivyknul již doma, pak ihned, když jej někdo zadrží, předpokládá, že dostane odměnu. Já cvičívám psa jen na plochém tkaném nebo koženém obojku a těm, kteří dosud používají stahovací obojek, důrazně doporučuji pro nácvik hry létající míčky používat pouze plochý obojek.
Psa držte rukou pouze za obojek, nikdy za srst nebo za kůži. Když je pes příliš rozrušený, můžete položit jednu ruku (plochou dlaní) na zadní partie psa, abyste uklidnili jeho skákání. V krajním případě, když pes projevuje takové nadšení, aby se dostal k svému pánovi, že je obtížné jej udržet, pak jej prostě pusťte. Držet psa za jakoukoliv cenu nebo přikazovat "Čekej" nepomůže.
Při nácviku zabraňovaného návratu postupujte pomalu od vzdálenosti několika stop (stopa " 33 cm) až do vzdálenosti 30 - 40 yardů (27m - 36m). Pak se pes k vám řítí plnou rychlostí pro svou odměnu.
