Co je canisterapie dnes již většina lidí ví. Jednou z jejích oblastí je AAE neboli Animal Assisted Education - vzdělávání za pomoci zvířat. Projekt „Kamarád“ Městské policie Brno, který probíhá již třetím rokem na brněnských mateřských a základních školách, spadá do této oblasti.
Projekt je zaměřený na bezpečný kontakt dětí se psy a je určen pro MŠ a I.stupeň ZŠ, ale i pro žáky speciálních škol s různými handicapy. Jedna lekce trvá zhruba 60minut, dle počtu a věku dětí. Pohled jednoho z účastníků akce a bližší seznámení s průběhem výukové lekce přinášejí následující řádky.
…. prošly jsme hodně škol, některé krásné, vyzdobené a opravené, jiné obyčejné. Většinou paní učitelky (učitele muže jsme zatím v hodině nepotkaly) čekají, že přijdeme s německým ovčákem. Když vidí Thayu, dvouletého bulteriéra, vyděsí se…To je přece ten strašný pes… Kousne mě…V jedné škole musela jít Thaya po chodbě s náhubkem, ale ve třídě ho mít nemusela. Zvláštní. Málokdo pozná plemeno, ale je to ten „bojový“, a to stačí. Takže pořád dokola vysvětlujeme, že celý problém je jen o majitelích. Asi 20% vyučujících žen má povědomí o plemenech psů, nebojí se a jsou rády, když se mohou s Thayou pomazlit. Dříve jsme chodily se starší fenkou stejného plemene, která se jmenuje Vendulka.
Jak hodina vypadá? Nejdříve si začneme s dětmi povídat. Představíme plemeno bulteriér a řešíme i otázku medií a termínu „ bojové plemeno“. Probíráme, kdo má pejska, jestli někoho pes kousl, zda a proč se někdo bojí.
Potom začne první cvičení a to je seznámení s cizím psem.
Děti jednotlivě přistupují k přivedenému psu, pozdraví a zeptají se, zda si mohou pejska pohladit. Po svolení majitele dají fence očichat ruku a pohladí ji po zádech.Z její strany je reakce více než pozitivní, většinu jim ruku olízne.
Další částí lekce je situace, kdy je dítě venku samo a potká psa bez majitele.
Vysvětlíme jim, jak z chování a výrazu psa poznají, že jim hrozí nebezpečí. Fenka bulteriéra předvede nejdříve psa veselého s vrtícím ocasem, sklopenýma ušima a uvolněným postojem. A potom psa, který se chystá k útoku. Je ve výstavním postoji, má vztyčený ocas, napjaté tělo a upřeně sleduje nějaký předmět. Nakonec zaštěká a ukáže zuby. Samozřejmě je to hra, fenka reaguje na pamlsek.
Dětem zdůrazníme, že se nesmí hýbat a dívat se psovi do očí.
Dále následuje nácvik praktického cvičení, kdy se učí poloha „ klubíčko“. Děti si kleknou, hlavu opřou o zem a dají ke kolenům, ruce na krk a záda jsou kulatá.Účelem je krýt si nejzranitelnější části těla – krk, břicho a obličej. Dětem schováme mezi kolena pamlsek a přivedená fenka do nich z boku strčí hlavou a převrátí je na bok, aby se dostala k odměně. Chceme tak děti naučit a ukázat jim, že pes má sílu a převrátí je. Také, že musí i na boku zůstat v klidu a chránit si nohama nejzranitelnější části těla. Mnohé děti poprvé zažijí takto přímý kontakt se psem a pochopí, že když budou v klidu, pes jim neublíží. Vyzkoušejte si sami, ležet bezbranně na zemi, když do vás narazí 25 kilový pes.
Nakonec probíráme stručně vyhlášku města Brna týkající se chovu psů a jejich pohybu, zejména pak povinnosti odklízení exkrementů. Ony „exkrementy“ máme umělé a každé dítě si zkusí sebrat je do sáčku. Před rozloučením ještě hromadné hlazení a případné dotazy.
Projekt funguje 3 roky a navštěvujeme v průměru 2 – 3x týdně 1 – 2 třídy v počtu kolem 25 dětí. Fenka bulteriéra již ukázala spoustě dětí, že není ten „bojový pes“ z televize a i paní učitelky jsou většinou velmi překvapené. Děti v průběhu lekce pochopí, jak moc je důležité jejich chování v rámci prevence útoků ať už u psů doma nebo venku. A to je hlavním cílem.
Projekt byl několikrát představen v televizi (ČT, Nova) a v novinách. Používaná zvířata mají složeny canisterapeutické zkoušky.
Další místo, kde budeme dělat radost je Klokánek. Je to zařízení náhradní péče pro děti, které byly odebrány rodičům, ať už pro nevyhovující životní podmínky nebo týrání. Oproti dětským domovům se děti neoddělují podle věku, ale sourozenci zůstávají spolu ve skupině a stará se o ně jedna „teta“. Jak taková návštěva probíhá napíši zase třeba příště…