Hledat
Česká koruna
Rozvoz po Brně nad 500Kč ZDARMA !
Kategorie
    Menu Zavřít
    Zpět

    Výběr záchranářského psa

    Předtím, než si vyberete konkrétního psa, musíte se rozhodnout, která rasa je dle vašeho mínění nejvhodnější. Při rozhodování se zamyslete nad následujícím: psi s krátkou srstí mohou mít problémy s prací v extrémním vedru a zimě; dlouhosrstí psi mohou mít těžkosti ve velkém horku a do jejich chlupů se budou zachytávat trny apod.; psi s krátkým čumákem obecně namají potřebné čichací schopnosti; sportovní plemena s vrozeným honicím instinktem mohou být snadněji rozptýlena přítomností divoké zvěře. 

    Požadujeme, aby psi měli:
    · dvojitou srst, která poskytuje ochranu a slouží jako přirozená izolace v extrémních podmínkách 
    · výkonný organizmus, který psovi umožní chodit hodiny a hodiny bez únavy
    · rozměry dostatečně malé na to, aby byl pes obratný a aby se dal dopravovat helikoptérou, a přece dostatečně velké k tomu, aby zvládl nerovný terén
    · vysoký stupeň inteligence a schopnost dát se vycvičit
    · prokazatelné čichací schopnosti
    · schopnost vytvořit si pevný vztah ke svému pánovi a z toho vyplývající touhu potěšit ho, což je pro úspěšného záchranářského psa nezbytné 
    · nedostatek vrozeného honícího instinktu, což znamená, že pes je méně rušen divokými zvířaty. 


    VÝBĚR ŠTĚNĚTE
    Výběr štěněte se všemi nezbytnými duševními i fyzickými schopnostmi je důležité rozhodnutí. Nevybíráte si pouze psa - záchranáře, ale také společníka, který tu s vámi bude - doufejme - mnoho let. Existuje spousta testů, které mohou odhalit určité vlastnosti, ale tří věci jsou nejdůležitější: přátelská, zvídavá povaha, silná chuť ke hře a zdravý organizmus. 

    Pozorování rodičů
    Když si prohlížíte vrh štěňat, mějte na paměti, že povaha je do velké míry dědičná. Pokud jsou jeden či oba rodiče extrémně plaší nebo přehnaně agresívní, raději se poohlédněte jinde. Bude rozumné, prohlédnete-li si spolu se štěňaty i rodiče, abyste mohli dobře posoudit i jejich povahu. 
    Plachý pes bude vypadat a také se bude chovat vyděšeně, bude stahovat ocas a vyhledávat úkryt nebo se choulit ke svému majiteli. Politováníhodní jsou psi, kteří ze strachu koušou; jsou-li zahnáni do kouta, napadají svého "trýznitele". Štěně, které prchá nebo jehož rodiče vykazovali tento povahový rys, byste měli bez váhání odmítnout. 
    Psi se mohou chovat agresívně vlivem přirozeného instinktu, výcviku nebo týrání. Někteří chovatelé usilují o psy, kteří prokazují "vyslovenou " odvahu, která se zkoumá pomocí obranných testů. Tito psi obecně jsou zdravě temperamentní; jejich agresívní chování je jim pečlivě vštěpováno a je upevňováno výcvikem poslušnosti. Štěňata takových rodičů jsou obvykle dychtivá vyzkoušet si nové věci a nebojí se cizích lidí, zvuků ani míst.
    Jiní agresívní psi mají majitele, kteří se rozplývají nad vlastní dokonalostí, když jejich pes předvádí show typu "hlídání" - pes doráží na plot, štěká a skáče. Tito psi jsou zřídka vycvičeni a jsou těžko ovladatelní; mnoho z nich bylo do své role "zlého psa" jednoduše vydrážděno. Štěňata takových rodičů by byla riskantní.
    Ideální jsou rodiče, kteří vypadají přátelsky nebo trošku rezervovaně (od německých ovčáků se očekává přátelské chování, ale i zdrženlivost vůči neznámým lidem) a kteří neprojevují žádné známky strachu nebo agresivity. Budou se jevit sebejistí a spokojení.
    Při obhlížení rodičů si povšimněte, jak dobře skáčí do výšky (přes plot nebo na stůl). Dobří skokani pravděpodobně nemají problémy ani s obratností a vaše štěně bude muset projít tréninkem se značnými nároky právě na obratnost. 

    Hodnocení vrhu
    Když jste viděli rodiče a jste spokojeni s jejich charakterovými vlastnostmi, stojíte před jedním z nejnáročnějších úkolů pro člověka aspirujícího na majitele záchranářského psa: vybrat si správné štěně. Vidíte je před sebou - měkkounké kuličky plné energie a nevinnosti, s úplně čistou myslí, která čeká pouze na to, aby byla zaplněna vším tím výcviken. Jak si vybrat?
    Předtím, než se rozhodnete podle toho, co vidíte, vyzvěďte něco o tom, co vidět nemůžete. Zeptejte se chovatele, dostala-li štěňátka všechny úvodní injekce a byla-li zkontrolována veterinářem ohledně červů a zdravotního stavu obecně. Chovatelé s dobrou pověstí vám navrhnou či dokonce po vás budou vyžadovat, abyste si nechali štěně prohlédnout svým vlastním veterinářem do čtyřiceti osmi hodin od koupě. Většina vám nabídne nějaký druh záruky u chovu náchylného k dysplazii kyčlí. Ta obvykle zahrnuje výměnu psa, pokud se u něho tato choroba projeví do jednoho nebo dvou roků. Zeptejte se chovatele, jestli byli rodiče štěněte rentgenováni na dysplazii. Štěně, jehož oba rodiče byli pomocí rentgenu ohodnoceni jako "normální", mají velkou šanci, že se této zmrzačující chorobě vyhnou. 
    Jakmile máte zjištěny zdravotní záležitosti, můžete začít s posuzováním vlastností jednotlivých pejsků. Obecně platí, že domácí vrhy jsou více nakloněny lidem než ty, které stráví většinu svého času v kotci či boudě. Psi chovaní v domě se vší pravděpodobností okusili více her a budou i lépe vycházet s lidmi; tyto ranné zážitky a podněty značně ovlivní jejich duševní vývoj. 
    Chcete štěně, jenž vás přijde horlivě pozdravit. Štěně, které zůstane v rohu, vykazuje prvotní příznaky plachosti a musíte ho z výběru vyloučit. Na spodku smečky se může nacházet nejmenší člen vrhu. Někteří "zakrslíci" se brání a odmítají smířit se s nižším postavením v životě; takoví jedinci mohou být dobrými záchranářskými psy a neměli by být odmítáni jen proto, že jsou menšího vzrůstu (i když to může být překážkou). Pes, který se krčí, nikdy nesplní vaše očekávání. 
    Nechcete ale ani rváče, takového psa, který je ve vrhu "vůdcem". Pokud nejste zkušený psovod, bude se takový pes nakonec pokoušet podrobovat zkouškám a řídit ostatní psy a dokonce i vás, kdykoli to jen bude možné. Může teď vypadat roztomile a kypět zdravím, ale vaše dobrá nálada se vytratí, až pes dosáhne váhy třiceti nebo více kilogramů. 
    Nejlepší štěně bude "zlatá střední cesta", t.j. průměrný jedinec, štěně, které není ani vůdcem ani se neukrývá v rožku. Jakmile jste vyloučili vůdce a bázlivce, berte si zbylá štěňata po jednom. Věnujte pozornost tomu, které po úvodním přivítání začne zkoumat okolí. Záchranářští psi musejí být zvídaví. Štěně, které se vám schoulí v klíně a vnucuje vám svoji přízeň, bude pravděpodobně pro vyhledávání příliš neprůbojné. Vy chcete psíka s určitým "šmrncem" a zvídavostí. 
    Podrobte zbývajíci "soutěžící" druhému podstatnému testu, kterým je chuť do hry. Budete potřebovat malý míček nebo hadřík na přetahování. Jestliže štěně utíká za míčkem a sebere ho, nebo radostně chňapne po hadru, máte prvořadého kandidáta. Jestli vám přinese míč zpátky, tím lépe. Běží-li štěně za míčkem, zvedne jej a okamžitě upustí nebo ho jenom odrazí tlapkou, máte velkou šanci v něm rozvinout zatím skryté vzrušení ze hry. Takové ke hře poněkud neochotné štěně byste však měli vzít pouze jsou-li jeho ostatní vlastnosti vynikající. 
    Štěně, jež neprojevuje o hru žádný zájem, byste měli odmítnout. Herní podnikavost bude nesmírně důležitá pro váš konečný úspěch; bez ní možná nikdy nebudete mít psa, který pokračuje v práci celé hodiny a dny, v nejhorším počasí a terénu. 

    Doplňkové testy pro štěně
    Než si vyberete, měli byste provést ještě několik dalších testů.Ty následující vám pomohou nalézt nejlepšího kandidáta na záchranářského psa. 
    Pokuste se vést pejska vysokou travou. Štěňátko, které si sedne a začne naříkat, je neiniciativní. Vy chcete psíka, který vás radostně následuje s ocáskem vztyčeným očekáváním.
    Udělejte hluk úhozem lžíce na pánvičku nebo uhoďte deskou do plotu. Hlomoz by však neměl být zastrašující - špatné provedení této zkoušky může zrodit strach i tam, kde předtím neexistoval. Duševně zdravé štěně bude asi nejprve vyplašené, ale pak se vrátí na průzkum. Jakmile to udělá, uklidněte jej svým hlasem. 
    Umístěte štěně na neobvyklé místo. Postavte je na stůl a pozorujte jeho reakci na výšku; projděte se s ním po dlaždičkách nebo po betonu a sledujte, jak reaguje na neobvyklý povrch. Štěně, které se s novými zážitky nevyrovná, asi nebude dobrou vyhlídkou. 
    Podržte štěně pár vteřin na zádech a slovně jej při tom uklidňujte. Ideální štěně nejprve bojuje, pak se uvolní a podvolí se vám. 
    Jestliže se testům ochotně podrobila a úspěšně jimi prošla dvě nebo tři štěňata, ponechejte konečný výběr svému instinktu. Tím pravým štěnětem bude to, které se vám z neznámých důvodů bude jevit neobvyklým. Nedá se doufat, že v záchranařině uspějete bez silného citového pouta mezi vámi a vaším psem. Vezměte si tedy toho "zvláštního" psa. 

    VÝBĚR STARŠÍHO PSA
    Možná, že už psa máte a nebo vám někdo nabídne staršího psa. Může to být naprosto vyhovující - to záleží na věku a prostředí, z něhož pes pochází, t.j. na jeho minulosti. 
    Stejně jako u štěněte - chcete přátelského psa, který poslechne na povel a který má chuť do hry. Mnoho starších psů s rozumnou zkušeností s lidmi bude dostatečně vstřícných. Hlavní problém obvykle spočívá v nedostatku zájmu o hru, jestliže předchozí majitelé nestrávili mnoho času házením balónu či klacku. Někteří z těchto psů se mohou hře naučit, ale množství času, které tím strávíte, mohlo být užitečněji věnováno speciálnímu tréninku. 
    Uvažujete-li o starším psovi, mějte na paměti, že strávíte jeden rok základním výcvikem a další rok či dva "vybrušováním". Tříletý nebo čtyřletý pes bude tedy považován za dobře vycvičeného ve věku pěti nebo šesti let. Chcete investovat dva nebo tři roky úsilí do psa, jemuž zbývají pravděpodobně dva až čtyři roky práce v terénu, a nebo byste na tom byli lépe, kdybyste cvičili mladšího psa, který má před sebou pět až sedm let aktivní činnosti?
    Pokud se týká pohlaví, jak psi tak i feny prokazují adekvátní schopnosti. Vyberte si psa na základě povahy, schopnosti dát se vycvičit a dle vaší osobní sympatie.

    Komentáře
    Vložte svůj komentář Zavřít