Hledat
Euro
Zpět

Parazitózy, antiparazitní přípravky

Život se psy není jen procházka rozkvetlým růžovým sadem. Této reálné skutečnosti si je vědom každý majitel psa, který se o svého svěřence stará odpovědně a s vědomím si rizik s držením psa souvisejících. Nejedná se pouze o jeho výchovu v příjemného společníka neobtěžující své okolí, ale také o vnější vlivy působící na organismus psa, které majitel zvířete má možnost omezit pouze a bohužel jen do určité míry. Jedním z problémů spojených s chovem psů je výskyt parazitů, se kterými se u psa můžeme běžně setkat a prostředky, které se proti parazitózám používají. Místy asi zabrousíme i do jiné živočišné říše – předpokládejme, že majitelé psů vlastní také kočky a občas mohou stát před volbou, zda nenasadit kočce také psí obojek, když už ho koupili a na ten kočičí kdo ví proč zapoměli...

Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění rozlišujeme parazitózy na dvě základní skupiny a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci apod.). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, hmyz apod.).

Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit x hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu – průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění apod. Některé z těchto onemocnění jsou přenosné ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.

Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).

Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, resp. v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působící proti ektoparazitózám.

Nejčastější ektoparazitózy u nejčastěji chovaných domácích zvířat:

zablešení – nejrozšířenější výskyt u psů, koček i člověka: parazit blecha kočičí (Ctenocephalides felis) – zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stádiemi – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, které si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat – jedná se o tzv. místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“.

Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a bakterie, která vyvolává u člověka tzv. nemoc z kočičího škrábnutí.

klíšťata – před časem jsme o nich dávali dohromady poměrně rozsáhlé čtení a podrobné informace naleznete v archivu článků. Dominantní výskyt na území ČR platí pro klíště obecné (Ixodes ricinus). Na břeclavsku a hodonínsku se vyskytuje piják lužní (Dermacentor reticulatus). Na první pohled jej poznáte od klíštěte poměrně snadno – piják má tygrovaný vzhled štítku, klíště je jednobarevné. Problémy způsobují pijáci i klíšťata. U klíšťat je obecně známo riziko přenosu boreliózy a klíšťové encefalitidy. Piják lužní, který se dostává do povědomí s postupem jižní flóry a fauny na sever, tzn. i k nám je přenašečem původce babesiózy psů. Jedná se o krevní parazitózu, při které parazit napadá červené krvinky. Akutní průběh této parazitózy má letální účinky (zvíře umírá).

demodikóza (trudníci) – jedná se o roztoče v chlupových cibulkách, které se vyskytují na zvířatech běžně a to bez příznaků onemocnění. K rozvoji demodikózy (nebo také červené prašiviny) může dojít při oslabení psa. U koček se vyskytuje vzácně. Je nepřenosný na jiný živočišný druh.

svrab psa, koček – je typický svěděním a kožními změnami. Rozlišuje se podle původce. U člověka vyvolává tzv. pseudosvrab.

dravčíkovitost – dravčíci se často označují i lidovým pojmem „pohyblivých“ lupů. Vyskytují se u štěňat a koťat, často se přenáší na člověka, na kterém se ale nemnoží.

ušní svrab psů a koček– původcem je roztoč, který vyvolává parazitární zánět zevního zvukovodu.

zavšivení psů a koček – u psů se setkáváme se vší a všenkou, u koček se všenkami. Působí proti nim běžné přípravky proti blechám.

komáři, muchničky, ovádi – u psů ojedinělý výskyt zejména v obličejové části a břiše, tzn. na nechráněných místech těla srstí. Problémy zejména u koní.

u zanedbaných zvířat s proleženinami nebo poraněných zvířat se můžeme setkat s tzv. myiázou – larvami much v otevřené ráně – o psů je možný výskyt např. při použití ochranného límce, kdy si pes nemůže ošetřit ránu sám. Poměrně časté u koní v letním období v pastevním chovu, kteří utrpěli zranění.

před časem jsme obdrželi také dotaz na kloše ovčího (Melophagus ovinus) – jedná se o parazitický krevsající hmyz, který je specifický pro ovce, kloš jelení pro srnčí a mufloní zvěř, ale může se vyskytnout přechodně i u ovčáckých psů pracujících se stádem, při masivním výskytu napadá také člověka. Parazit u psa nezůstává, saje vzácně, spíš ho zneklidňuje pohybem v srsti.

Co s ektoparazity? Jak předejít napadení a jakým způsobem se před nimi chránit?

Použitím antiparazitik. Antiparazitika proti ektoparazitózám se dělí do dvou skupin a to podle jejich účinku na parazita. První skupinu tvoří přípravky, které mají účinek pouze repelentní (odpuzující) - většinou se jedná o přípravky na bázi rostlinných silic, olejů apod. Pokud bycom měli tento článek pojmout komerčně u nás v e-shopu jsou zařazeny do skupiny tzv. antiparazitální "eko"prostředků. Druhou skupinu tvoří přípravky, které mají na parazity účinek letální (smrtící).

Pro účinek antiparazitika je podstatná koncentrace a druh účinné látky, která je v něm použita. Od použité účinné látky se odvíjí jeho délka působení a účinnost, též použitelnost pro určitý druh zvířat. Bližší informace naleznete vždy v popise výrobku a z praktického hlediska je velmi vhodné sledovat také druh zvířete, pro které je výrobek určen. Zejména u koček je problém s vyšší citlivostí na antiparazitika různého druhu. Všechny antiparazitika určené pro léčbu ektoparazitóz jsou pro kočky v různé míře toxické. Proto NEpodávejte kočkám antiparazitika, která pro ně nejsou výslovně výrobcem doporučena, tzn. psí obojek na kočičku rozhodně nepatří, pokud není výslovně uvedeno jinak (závislé na použité účinné látce výrobku – přípravku).

Aplikační formy antiparazitik mohou být různé. Nejčastěji a k nejoblíbenějším patří aplikační formy obojků nebo forma roztoků aplikované buď tzv. SPOT-ONem nebo POUR-ONem nebo sprejem, případně koupelí. SPOT-ON je forma roztoku v pipetě, který se aplikuje po rozhrnutí srsti v oblasti kohoutku, u velkých plemen kohoutek + kořen ocasu, POUR-ON je taktéž pipeta, roztok se ale aplikuje po celé délce hřbetní linie. Další možností je injekční aplikace, která ale je opět a pouze záležitostí veterinárního lékaře.

Důležité upozornění k aplikaci pipet, sprejů, obojků – zvíře se před aplikací doporučuje nekoupat, případně vykoupat v případě silného zašpinění ale vyčkat minimálně tři dny (optimálně týden) na obnovení tukové vrsty kůže a srsti, která je jedním z prostředí, ve kterém se šíří účinná látka přípravku! Platí zejména pro antiparazitika s letálním účinkem! Antiparazitním přípravkem pro použití na prostředí zvířete se doporučuje ošetřit místa horkého výskytu parazita, pouze pokud to jeho druh vyžaduje (všenky, vši, blechy apod.). Ještě na doplnění: při nálezu ojedinělé blechy, která Vás navšívila od sousedů není třeba převracet celý byt. Postačí rychlá reakce aplikace prostředku k ošetření zvířete, která blechu usmrtí – pozor – ne odpudí – a pokud je Vaše reakce opravdu rychlá – není třeba se obávat invaze.

K výběru antiparazitika: vzhledem ke zvyšující se odolnosti ektoparazitů na účinné látky antiparazitálních přípravků je velmi vhodné aniparazitika střídat a vybírat je podle obsahu účinné látky. Tzn. střídat druhy účinných látek antiparazitik v rámci jedné sezóny v případě použití výrobku s kratší účinností nebo střídat druhy účinných látek antiparazitik v - po sobě jdoucích sezónách, tzn. věnovat pozornost ne obchodním názvům přípravku, ale jeho obsahu. Pozor! Kombinace jednotlivých ektoparazitik se obecně nedoporučuje! Zvláště ne ektoparazitk s letálním účinkem na parazita! Není ani vhodné použití jednoho delšího obojku na dva malé psy nebo zkrácení obojku dlouhého pro malého psa. Mohlo by dojít buď k nedostatečné koncentraci účinné látky a tedy k neúčinnosti antiparazitika nebo k předávkování účinné látky na kilogram zvířete, které by mohlo být spojeno s možným nežádoucím negativním účinkem (podle obsahu účinné látky).

K jednotlivým nejdůležitějším účinným látkám ektoparazitik s letálními účinky, řazeno abecedně:

amidy – zástupcem skupiny je amitraz – velmi dobrá účinnost proti klíšťatům, zákožkám (původci svrabu). Použítí je zakázáno (kontraindikováno) u koní, koček, psů plemene čivava a jejich kříženců, zvířat v tepelném šoku, u štěňat mladších 12 – 16 týdnů, březích a kojících fen. Nedoporučuje se souběžná léčba s jinými ektoparazitiky.

avermectiny a milbemyciny – abamectin, dormectin, eprinomectin, selamectin, ivermectin – účinné látky pro psy a kočky ve formě spot-on.

organofosfáty – např. azamethifos, chlorpyrifos, ethion, malathion, trichlorfon, temefos a další. Použití organofosfátu je kontraindikováno u psů plemene gryhound, whippet a jejich kříženců, u štěňat a koťat mladších 12 týdnů a u březích a kojících fen i koček. Nedoporučuje se souběžná léčba s jinými ektoparazitiky. Obojky s obsahem organofosfátů jsou nevhodné pro kontakt s dětmi, zvířata nesmí obojky žvýkat. Nejsou vhodné pro zvířata oslabená, v rekonvalescenci, obecně u koček.

karbamáty – nejčastěji používanými je bendiocarb, carbaryl a propoxur. Carbaryl může být karcinogenní, manipulace s ním se tomu musí přizpůsobit. Po aplikaci obojků s obsahem karbamátů se může objevit podráždění kůže a alopecie (vypadávání srsti).

phenylpyrazoly – fipronil. Použítí spreje s obsahem fipronilu je bezpečné u štěňat a koťat starších 2 dnů. Většinou se ale používá aplikační forma spot-on, kde je koncentrace fipronilu vyšší. Látka je klasifikována jako možný humální karcinogen a pohlíží se na ni v této souvislosti opatrně (i v souvisloti se studiemi u potkanů). V dalších studiích se projevila další řada toxikologických účinků a byly prokázány účinky fipronilu ve studiích ovlivnění reprodukce. Fipronil je též klasifikován jako podezřelý endokrinní disruptor (jako endokrinní disruptor se označuje látka, která mění funkci systému s vnitřní sekrecí tím, že buď napodobuje působení přirozených hormonů, nebo blokuje přirozeně produkované hormony organismu nebo mění jejich koncentrace v organismu zvířete s negativním dopadem na stav celého organismu.) a je rizikový i z pohledu vlivu na životní prostředí. Některé metabolity fipronilu (změněná struktura firponilu po zpracování organismem) vykazují 10x vyšší toxicitu než fipronil samotný.

pyrethriny a syntetické pyrethroidy – toxické pro kočky. Bioallethrin, cypermethrin, deltamethrin, permethrin, tetramethrin a další. Mohou vyvolávat dermatitídy a alergické reakce.

U výše jmenovaných látek je objasněn mechanismus působení této látky na parazita. Většinou se ale jedná pro laika o nesrozumitelnou kombinaci odborných slov a tak - s dovolením - mechanismus účinku přenecháme odborníkům (př. amidy působí u parazitů na místa s oktopaminovými receptory a tím zvyšuje jejich nervovou aktivitu nebo organosfosfáty inhibují cholinesterázu a tím interferují s neuromuskularními přenosy vzruchů apod....:-).

Zbývají nám k probrání látky odpuzující, tzn. látky repelentní, přípravky z nich vyrobené označujeme jako repelenty (viz. výše). Co je u nich zajímavé – zatím se úplně přesně neví, jak působí, ale jejich poznávacím znakem je, že jsou netoxické, bez nepříjemného zápachu, nedráždí pokožku a jsou schopny snížit pravděpodobnost hmyzího píchnutí po dobu čtyř hodin na méně jak 10%. Jednou z „repelentních teorií“ je, že molekula repelentu se hmyzu jeví jednoduše řečeno jako voda a proto na něj působí odpudivě. Výrobky s repelentním účinkem lze kombinovat. Účinnost přípravků záleží na momentálních klimatických podmínkách, na stavu zvířete. U některých jedinců se může vyvořit alergie nebo podráždění kůže.

Osobní zkušenosti s repelenty máme takové, že sice nezápachají nijak odpudivě – alespoň ne pro člověka, ale psi po ošetření příliš nadšení nesdílí. Většinou převládá vůně eukalyptu, lékořice, metholu a to zvláště v uzavřených prostorách bytu nebo auta v prvních dnech po aplikaci velmi intenzivní. Obojky nebo medailony se jeví použitelnější než spot-ony nebo spreje a to zejména z důvodu praktického – spreje i spot-ony jsou na olejové bázi a pes je v oblasti aplikace po několik dnů výrazně mastný. Pachové práce jsou ale možné, psi nebyli nošením obojku nijak výrazně omezeni. Co doporučujeme: opět věnujte pozornost účinným látkám. Některé z řady eko-antiparazitik nejeví příliš velkou účinnost. Jen je háček v tom, že je zde nemůžeme vypsat, byla by to negativní reklama:-(

A vzpomeneme ještě repelentní prostředek našich babiček a to česnek (Allium sativum). Preventivně proti vnějším i vnitřním parazitům zejména u psů. Funguje i u koní. U koní je problém s vyplavením antiparazitika potem při fyzické práci. Česnek funguje přesně naopak – po podání česneku funguje repeletně samotný pot (do kterého se dostávají účinné látky zkrmeného česneku).

A návrat zpět k ektoparazitózám, které nejsme běžně zvyklí řešit....

Kloš ovčí - v boji proti němu se používají antiparazitika na bázi ivermektinu, spot-on přípravky a obojky (na bázi syntetických pyretroidů – cypermetrin, tetrametrin). Prioritou je především ošetřit stádo, se kterým je pes v kontaktu a to koupelí, postřikem nebo spot-ony.

Použitá literatura: čerpali jsme převážně z materiálů pro Kurz prodejce vyhrazených léčivých přípravků, VFU, Brno 2009 a z vlastních zkušeností. Propojení teorie a praxe.

Komentáře
Vložte svůj komentář Zavřít