Hledat
Euro
Rozvoz po Brně nad 500Kč ZDARMA !
Kategorie
    Menu Zavřít
    Zpět

    Příjem potravy, část 3. - žaludeční problémy a poruchy trávení

    Zvracení a průjem jsou dva nejčastěji pozorované problémy. Jejich příčiny často nejsou významné, ale v některých případech mohou tyto příznaky ohrožovat i život. To, že dokážete odlišit alespoň několik typů zvracení, vám usnadní rozhodnutí, zda bude nutné vyhledat veterinární pomoc.

    • Akutní zvracení: psi se „vyléčí“ sami od nerozvážného požírání čehokoli tím, že zvrátí danou potravu a cizí tělesa, tj. to, co vyvolalo žaludeční nevolnost. Někdy takto zvrátí i parazity. Akutní zvracení však také může být začátkem nějakého onemocnění. V průběhu dvou hodin nepodávejte jinak zdravým psům po zvracení potravu ani vodu.
    • Přerušované zvracení: může být zapříčiněno potravními alergiemi nebo vážnějšími stavy, jako jsou metabolické poruchy, vředy nebo nádorová onemocnění. Pokud pes přerušovaně zvrací několik dnů, vyhledejte veterinární pomoc.
    • Opakované zvracení: může být následkem pouhého podráždění žaludku nebo také život ohrožující obstrukce (neprůchodnost), což vyžaduje okamžitou veterinární pomoc.
    • Zvracení obloukem: často je zapříčiněno neprůchodností nebo onemocněním centrálního nervového systému. Navštivte veterináře ještě tentýž den.
    • Zvracení krve: podezření na žaludeční vředy nebo poškození sliznice tenkého střeva, otravu, cizí těleso, nádor nebo vážnou infekci. Navštivte veterináře tentýž den.
    • Zvracení žluči: může to být forma mírné alergie. Postižení psi zvrací žluč často ve stejnou dobu a každý den, ale jinak jsou zdraví. Zvracení lze většinou omezit podáváním antiemetik; také se doporučuje změnit psovi jídelníček.

    Po zvracení zamezte psovi přístup k potravě po dobu dvou až 24 hodin, v závislosti na jeho zdravotním stavu a frekvenci zvracení, na věku a zdatnosti jedince. Pravidelně psovi podávejte malé množství vody. Někdy pomohou přípravky, které neutralizují nahromaděnou žaludeční kyselinu; informujte se o jejich podání u veterináře. Postupně podávejte lehké jídlo; začněte s častými, malými dávkami měkké nízkotučné stravy s nižším obsahem bílkovin. Vhodný je nízkotučný tvaroh s vařenou rýží v poměru jedna ku dvěma. Takto se lze vyhnout rozpínání žaludku a zároveň usnadnit přechod tráveniny ze žaludku do střev.

    Zpětné vyvrhování potravy je charakterizované vyvržením potravy z jícnu bez zjevné námahy. Jednou z nejčastějších příčin je rozšířený jícen; nejdříve ho lze diagnostikovat u štěňat při jejich přechodu z mateřského mléka na pevnou stravu. Postižení psi jsou léčeni podáváním vysokokalorického krmiva v častých, ale malých dávkách. Potravu podáváme z vyvýšené podlážky; její průchod jícnem usnadní gravitace. Také mohou být podávány léky povzbuzující přechod soust z jícnu do žaludku.

    Kortikosteroidy a nesteroidní protizánětlivé léky mohou příležitostně způsobit vředy. Pokud pes tyto léky užívá a přerušovaně zvrací, hubne a polehává, vyhledejte veterináře. Tyto léky byste měli dostat pouze na předpis veterináře. Léky podobného typu určené pro člověka nejsou pro psy vhodné.

    Jestliže se břicho psa nafoukne a pes jeví známky neklidu, okamžitě vyhledejte veterináře. Torze a rozšíření žaludku je jedním z nejzávažnějších urgentních případů. Příčiny jeho vzniku nejsou jasné, u mladých psů to může být následek překrmení. Žaludek psa se nafoukne, neboť se v něm hromadí tekutina a plyny. To může být spojeno se sliněním, říháním, nepokojnou chůzí nebo naopak netečností, bolestí a pokusy zvracet. Rychle se dostaví šok. Nezbytná je rychlá veterinární pomoc, neboť se musí uvolnit plyny a ošetřit následky šoku. Torze žaludku je akutní stav a má vysoké procento úmrtnosti, dokonce i u psů, kterým byl ihned proveden chirurgický zákrok. Riziko torze je různé, postihuje zejména psy středního věku a velkých plemen s hlubokým, úzkým hrudníkem, např. německou dogu, výmarského ohaře, středního pudla, irského vlkodava, irského setra, gordonsetra a dobrmana. Riziko lze snížit namáčením granulí do vody, než je předložíte psovi. Dávejte psovi vodu i potravu v menších dávkách několikrát denně a zabraňte mu, aby se po krmení válel, nebo běhal.

    Šok je tichý zabiják. Pes může vypadat po nehodě zdánlivě v pořádku a po několika hodinách na následky šoku zemře. Ošetření psa v šoku má přednost před péčí o jakékoli zranění, které bezprostředně neohrožuje jeho život. Barva dásní psa poskytuje dobré vodítko. Normální dásně jsou zdravě růžové, ale během šoku zblednou či dokonce zbělají. Zatlačíte-li na dáseň u zdravých psů, vytěsníte krev z krevních kapilár. Dáseň zbělá; kapiláry se ale okamžitě zase naplní, jakmile stisk uvolníte, a dáseň opět zrůžoví. Jak se šok stupňuje, trvá kapilárám stále delší dobu, než se opět naplní krví. Mate-li psa s pigmentovanými dásněmi (čaučau nebo šarpeje), je obtížné šok tímto způsobem odhalit. U těchto plemen vyšetřete výstelku pochvy u samic: bledá barva znamená šok. U samců stáhněte předkožku a zkontrolujte barvu penisu.

    Štípnutí hmyzu, některé léky a ve vzácných případech také některé druhy potravin mohou vést k rozvoji analyfaktického šoku. Počáteční příznaky jsou: otoky tváří, dávení, zvracení, závratě, náhlý průjem a svědění pokožky. Pokročilé příznaky jsou: promodralé dásně, bublavé zvuky plic, ztížené dýchání. Pokud pes ztíženě dýchá, snažte se mu vyčistit dýchací cesty. Ihned zavolejte veterinární pomoc.

    Příznaky počátečního šoku zahrnují:

    • dýchání je rychlejší, než je běžné;
    • tep je rychlejší, než je běžné;
    • bledé dásně;
    • úzkostlivost nebo nepokoj;
    • letargie (spavost) nebo slabost;
    • nízká teplota konečníku;
    • kapilárám v dásni trvá neplnění krví déle než dvě sekundy.

    Příznaky pokročilého šoku zahrnují:

    • mělké, nepravidelné dýchání;
    • nepravidelný tep srdce;
    • velmi bledé nebo modré dásně;
    • extrémní slabost nebo bezvědomí;
    • velmi nízkou tělesnou teplotu, méně než 36,7 °C;
    • kapiláry v dásních se naplní krví za více než čtyři sekundy.

    Vykazuje-li pes příznaky šoku, nedovolte mu pohybovat se, nedávejte mu vodu ani potravu. Proveďte následující:

    • Zastavte jakékoli krvácení, je-li třeba, poskytněte mu srdeční masáž či umělé dýchání.
    • Zabalte ho do pokrývky, abyste zamezili jeho prochladnutí.
    • Položte ho na polštář či na pokrývku tak, abyste mu zvedli zadní část těla, to zajistí maximální přísun krve do mozku.
    • Udržujte mu krk v natažené poloze, okamžitě vyhledejte veterinární pomoc.

    Průjem, nejčastější onemocnění spojené s činností střev, může být následek poškození trávicího systému, ale bývá to také reakce na trávení dráždivých látek. K průjmu se může přidružovat zvracení, kručení v břiše, bolesti, říhání nebo odcházení větrů. Stolice může obsahovat hlen nebo krev. Je-li pes malátný, má horečku nebo z něj vychází krev, anebo pokud jsou průjmové záchvaty neustálé či explozivní, vyhledejte rychle veterinární pomoc. Příznaky mohou signalizovat vážný stav.

    V některých případech může být průjem spojen s vzestupem či poklesem chuti k jídlu nebo s těžkou malátností. Vyšetření charakteristických vlastností průjmu a pozorování změn v chování pomůže daný problém určit (konzistence stolice, barva, frekvence a množství, zápach, další příznaky). Obecné příčiny bývají následující:

    • nevhodné krmení;
    • potravní alergie či citlivost na určité složky potravy;
    • otrava zkaženým jídlem;
    • paraziti (např. zástupci rodu Giardia či Trichuris);
    • viry (např. parvovirus a virus psinky);
    • bakterie (např. Campylobacter);
    • reakce na některé léky.

    Pes s přetrvávajícím průjmem by měl být vždy vyšetřen veterinářem. Akutní průjem je léčen podle symptomů. Pokud je příčina známá (např. nesprávná dieta, léky, otravy či parazitární onemocnění), může být odstraněna. Antibiotika se používají zřídka, pouze při podezření na bakteriální infekci. Pes trpící průjmem rychle ztrácí tekutiny (dehydratace). Nekrmíme ho, podáváme mu malé dávky vody, ale často. Po odeznění průjmu se nedoporučuje měnit stravu; pravidelně podávané stejné krmivo totiž zajišťuje vývoj potřebné střevní mikroflóry.

    Akutní zvracení krve a průjem – tento stav ohrožující život se vyskytuje nejčastěji u malých psů středního věku, např. pudů, kníračů a jezevčíků. Pes s těmito symptomy potřebuje okamžitou pomoc, možná bude vyžadovat i hospitalizaci a rychlé dodání tekutin infúzemi.

    Termín kolitida se vztahuje na řadu chorob zprostředkovaných imunitními reakcemi organismu, které mají za následek zánět tlustého střeva. Postižení psi mají chronický průjem, zjevnou bolest při vyprazdňování, hubnou, vypadají podvyživeně a jsou často chudokrevní. Německý ovčák je velmi náchylný jak ke kolitidě, tak k ostatním poruchám funkce střev. Veterinář často doporučí šetrnou dietu pro alergické psy a předepíše léky, které potlačují imunitní reakce.

    Zácpa je častý problém a zpravidla spontánně mizí za den nebo dva. Vážné případy vznikají pozřením nestravitelných objektů, obstrukcí (neprůchodností) střev, nervovými poruchami, bolestí při kálení a dehydratací. U starších psů způsobuje zácpu nečinnost a svalové napětí. Jestliže pes trpí zácpou spojenou s věkem, postupujte následovně:

    • Namočte suché krmivo do vody a ponechejte 2O minut,aby nasálo vlhkost; psovi zvýšíte příjem vody.
    • Venčete starší psy častěji; budou mít více příležitostí k vyprázdnění.
    • Dejte psovi kravské mléko (má projímavé účinky) či používejte jiné přípravky podle rady veterináře.

    Ucpání (neprůchodnost, obstrukce) postihující konečník (rektum) může způsobit zácpu nebo způsobit tzv. stružkovitou stolici. Např. zvětšená předstojná žláza (prostata) často normálnímu odchodu stolice překáží. Perianální hernie (kýla) se vyskytuje při oslabení svalů v okolí konečníku, které se následkem toho vyboulí. Výkaly se ve výduti hromadí, rozšíří stěny a odchýlí směr průběhu konečníku; výsledkem je zácpa. Je nezbytné obstrukci odstranit. Psům se zvětšenou prostatou se podávají léky, které ji zmenšují, nebo se psi katrují. Hernie (kýly) se napravují pouze chirurgicky.

    Způsobuje mléko průjem? Jakákoli změna stravy může potenciálně způsobit průjem; s trávením mléka mají problém zvláště psi, kteří v dospělosti (na rozdíl od štěněte) nevyrábějí dostatečné množství enzymu laktázy, který štěpí mléčný cukr. Pokud pes miluje mléko, ale trpí po něm průjmem, nedávejte mu ho.

    Pes „sáňkuje“, tj. tře si zadek po zemi, především na drsném povrchu, např. trávníku nebo koberci. Nejčastější příčinou je zánět análních žláz a podráždění konečníku vnějšími parazity. Někteří psi s těmito problémy náhle vyskočí z lehu, jako by se vylekali nebo pocítili náhlou bolest. Ucpání análních žláz se řeší jejich vyprázdněním jemným zevním stiskem. Jsou-li však anální žlázy infikované, zduří a mohou perforovat kůži po stranách konečníku a vytvořit absces. Léčba infikovaných análních žláz vyžaduje antibiotika.

    Anální žlázy jsou párové pachové žlázy po stranách řitního otvoru. Jsou.li plné sekretu, lze je pod kůží vyhmatat jako pevné kuličky. Pes je neklidný, olizuje si konečník nebo „sáňkuje“, tj. vozí se zadkem po zemi. Vezměte si gumové rukavice a kouskem buničiny, kterou držíte mezi palcem a ukazováčkem, jemně psovi zmáčkněte tkáň po stranách řitního otvoru. Pokud se vám nedaří žlázy vyprázdnit, požádejte o to veterináře.

    Existuje mnoho důvodů, proč má pes zvětšené břicho, ale vůbec nejběžnější je obezita. Vyskytuje se také u fen, a to jak nekastrovaných, tak březích či falešně březích. Břicho psa se může zvětšit také z jiných důvodů a pak je příznakem vážného onemocnění. Okamžitě vyhledejte veterináře, pokud se břicho náhle a neočekávaně nafoukne.

    Říhání a nadýmání může být způsobeno polykáním vzduchu při hltání potravy, ale také stravou, která kvasí, jako je sója (např. tofu) a nevařená hrášek. Předcházejte problémům tím, že psa nakrmíte několikrát denně menšími dávkami lehce stravitelné potravy s doporučeným obsahem vlákniny. Od střevních plynů pomůže živočišné uhlí nebo volně prodejný výrobek simethicon.

    Slinivka břišní (pankreas) vylučuje do střev trávicí enzymy, které štěpí tráveninu. Nedostatek těchto enzymů vede k poruchám vstřebávání živin. Prosakování enzymů jinde než přímo do střeva vyvolá v dutině břišní intenzivní a bolestivý zánět. Slinivka má také přídatnou hormonální funkci, vylučuje do krevního řečiště některé enzymy včetně inzulinu.

    Běžné poruchy slinivky:

    • Akutní pankreatitida: zánět slinivky břišní; velice bolestivý stav. Postižení psi mají prověšené břicho, zvrací a projevují se příznaky šoku. V méně vážných případech pes netrpí velkou bolestí. Ale ulehčuje si poklesem na přední končetiny, s hrudníkem na zemi, v odpočinkové pozici. Zvedá záď a napodobuje pozici vyzývající ke hře. Léčba: používají se léky potlačující bolest; při akutních stavech hrozí šok. Nepodávejte žádnou potravu a činnost slinivky se samovolně sníží. Jakmile se stav psa upraví, je nutné ho krmit častěji a v menších dávkách nízkotučnou udržovací dietou.
    • Exokrinní pankreatická nedostatečnost: slinivka může ztratit schopnost vyrábět trávicí enzymy v důsledku autoimunitní poruchy (vlastní imunitní systém poškozuje tu část slinivky, která enzymy vylučuje). Postižení jedinci jsou žraví, ale hubnou. Požírají vše, co najdou, a jejich stolice je průjmovitá, šedá, podobná kravinci. Léčba: tabletami s pankreatickými enzymy podávané před jídlem.

    Proč můj pes požírá výkaly jiných zvířat? Požírání vlastních výkalů nebo trusu jiných zvířat je přirozená aktivita všežravců, protože trus jiných druhů má nutriční hodnotu a obsahuje vitamin b (např. trus koní, králíků a jelení zvěře). Poraďte se s veterinářem, ve vzácných případech vedou k tomuto chování psa zdravotní důvody.

    Inzulín produkovaný slinivkou umožňuje tělu využít glukosu. Při cukrovce (diabetes mellitus) ničí imunitní systém vlastní pankreatické buňky vyrábějící inzulin. Jeho následná nedostatek způsobuje po jídle vzestup hladiny krevního cukru. Nejvíce trpí touto chorobou jezevčíci, pudli a malí teriéři. Léčba: denně inzulinové injekce a strava s kontrolovaným množstvím cukru a s vysokým obsahem vlákniny.

    Jak podat injekci?

    • Natáhněte lék do injekční stříkačky, podržte ji hrotem nahoru; odstraňte vzduchové bubliny – vytlačte vzduch ze stříkačky zmáčknutím pístu, dokud se na jehle neobjeví první kapka tekutiny.
    • Podržte psa a zatímco na něj mluvíte, chytněte ho za relativněě necitlivá kožní záhyb krku mezi lopatkami.
    • Vpíchněte jehlu do podkoží (ne do hlouběji uložených svalů).
    • Pečlivě vystříkněte obsah injekční stříkačky a vytáhněte jehlu z kůže.

    Játra jsou mj. zodpovědná i za přeměnu látek vstřebaných sliznicí střeva do krevního oběhu a odstranění cizorodých a toxických látek. Běžné jaterní problémy jsou:

    • Zánět jater (hepatitida): akutní hepatitida je náhlý a těžký zánět jater. Může být způsoben infekcí adenovirem ( infekční zánět jater) nebo bakteriemi rodu Leptospira, být následkem poranění při nehodách, úpalu nebo otravy rostlinami, chemikáliemi a léky. První příznaky jaterní choroby zahrnují zvracení, otupělost, zvýšené pití a močení a úbytek hmotnosti. Zatímco se vyvíjí zánět, klesá výkon jater až o 80 %. Léčba závisí na příčině; funkci jater pomůže obnovit správná dieta.
    • Cévní poruchy: krevní cévy vedoucí ze střev někdy obcházejí játra; následkem toho nedochází k odstranění toxických látek a výsledkem může být dokonce postižení mozku. Nemocní psi se mohou motat, škubat sebou, chovat se malátně nebo mají záchvaty. Tento stav vyžaduje operaci.

    Podle článků od Bruce Forgle zpracovala Jitka Hrdinová

    Komentáře
    Vložte svůj komentář Zavřít