Hledat
Česká koruna
Rozvoz po Brně nad 500Kč ZDARMA !
Kategorie
    Menu Zavřít
    Zpět

    Kožní žlázy

    Kožní žlázy u psa se rozdělují do čtyř skupin. Prvním z nich je skupina vlastních potních žláz (ekrinních žláz) s vodnatým potem, druhá zahrnuje žlázy potní (apokrinní) jejichž výměšek obsahuje bílkoviny, třetí skupinu zahrnují žlázy mazové (holokrinní) a čtvrtá skupina představuje žlázy mléčné.

    Vlastní potní žlázy (žlázy ekrinní) jsou v kůži psa jen ojediněle a jsou nedokonale vyvinuty. Plně vyvinuté vlastní potní žlázy má pes v chodidlových polštářcích a jejich vyústění je mezi bradavkami prstních a metakarpálních a metatarzálních polštářů (mezi polštářky a největším, středním polštářem na hrudní a pánevní končetině). Výměšky těchto žláz udržují chodidla pružná a vlhká, jinak by se neustálým oděrem vysušila. Jejich činnost se zvyšuje při přehřátí organismu, pes za sebou zanechává mokré stopy. Pokud si položíme otázku, zda se pes potí tak jak jsme zvyklí z naší živočišné říše – tak ano, ale tlapkami a jen, když je nejhůře…

    Potní apokrinní žlázy (též aromatické), má pes vyvinuty po celém těle a jsou základem pro tzv. individuální pachovou diferenciaci psů. Výpotky těchto žláz při rozkladu vlivem bakterií vydávají typický „psí pach“, který je charakteristický pro daného jedince a mění se v závislosti na jeho fyziologickém stavu (stáří, nemoc, dospělý pes, štěně…). Stejně jako vlastní potní žlázy i tyto žlázky nejsou součástí termoregulačního procesu, ale jejich výměšek zabraňuje vysychání kůže a pomáhá udržovat její ohebnost a vláčnost.

    A čím je způsobeno a jak vypadá tzv. sáňkování psů?

    Pes při sáňkování sedí se zadními tlapami nataženými dopředu a pomocí předních se pohybuje vpřed, takže opravdu vypadá, jako by seděl na sáňkách, ale věřte, že mnoho radosti mu to nepřináší… K sáňkování, tedy nutkavému otírání zadečku o podložku, může psy pohánět celá řada svědivých procesů v okolí análního otvoru (záněty, přítomnost parazitů, hojení rány, alergie), ale nejčastějším důvodem bývá přeplnění nebo zánět análních žláz (paranálních váčků). Každý pes (i fena) je vybaven(a) dvěma paranálními váčky, které leží po stranách řitního otvoru na úrovni jeho dolní poloviny. Vývody těchto žláz jsou dlouhé a úzké a nezřídka se ucpávají např. tužšími kousky sekretu.

    Výměšky análních (řitních, paranálních) váčků mohou být uvolňovány při kálení. Je to jeden z důvodů, proč mají psi zájem o čerstvé výměšky jiných psů. Vylučování výměšků ale není automatickou reflexní činností, která by doprovázela defekaci. Proti hovoří i příčně pruhovaná svalovina svěračů análních žlázek. Pokusně bylo také zjištěno (Cheryl Asa a kol. 1985), že vyměšování není závislé ani na konzistenci výkalů, ani na sexuálním chování. Stejným pokusem se zjistilo, že se jedná spíše o účelově řízený proces, který souvisí se sociálním zařazením zvířete ve smečce. Značkují více zvířata s vyšším sociálním postavením. Bližší vysvětlení ale zatím podáno nebylo.

    K prostému ucpání váčků bez zánětlivých změn sekretu či žlázy dochází u psů velmi často. „Zdravý“ sekret bývá čirý, vodnatý s drobnými nahnědlými kousky. Nemusí to však být pravidlem, vzhled sekretu zdravých psů se může výrazně lišit. K ošetření prostého přeplnění postačí manuální evakuace („vymačkávání“) obsahu žlázy. Vzhledem k častým recidivám je u některých psů nutné provádět pravidelnou toaletu análních žláz i v intervalech kratších než jeden měsíc.

    Akutní zánět análních žláz je provázen zarudnutím a bolestivým zduřením okolí řitního otvoru. Pes si postižené místo intenzivně olizuje, případně si vykousává okolí kořene ocasu či stehno. Výměšek takto postižené žlázy bývá hnisavý (žlutý, zelený) většinou s příměsí čerstvé krve. Je-li možné žlázu vymáčknout, pak další ošetření spočívá ve výplachu jejího obsahu dezinfekčním roztokem a aplikací antibiotické emulze přímo do žlázy. Zákrok se provádí zavedením tupé kanyly či jehly s olivkou (oblé zakončení) přes vývody přímo do anální žlázy. Ucpávka vývodu či nadměrný otok žlázy někdy znemožňují vyprázdnění obsahu. V takovém případě provádíme terapii pomocí celkových antibiotik a protizánětlivých preparátů nebo je nutné žlázu přes kůži naříznout, vyčistit obsah a aplikovat antibiotika a protizánětlivé přípravky lokálně přes naříznutý otvor v kůži. Při delším trvání procesu může dojít k prasknutí žlázy a vedle řitního otvoru se vytváří píštěl s výtokem krvavě hnisavého sekretu. Ošetření akutního zánětu většinou vyžaduje sedaci, jakákoliv manipulace se žlázou je silně bolestivá.

    Chronický zánět análních žláz bývá provázen tvorbou menšího množství tmavého sekretu, v některých případech může být i nazelenalý či s vločkami hnisu. Příznaky jsou podobné jako při prostém ucpání, tedy sáňkování, olizování análního otvoru nebo vykusování okolí ocasu. Terapie opět zahrnuje výplach dezinfekcí a aplikaci antibiotické emulze přímo do žlázy. U chronického zánětu lze ošetření většinou provádět bez sedace psa.

    Kromě zánětů mohou být anální váčky postiženy také nádorovým bujením. Zduření žláz je provázeno krvavým výtokem. Většinou se objevuje u starších fen. V případě, že se neprokážou metastázy ve vnitřních orgánech, je nutné nádorově změněné žlázy chirurgicky odstranit. Chirurgické odstranění paranálních váčků je indikováno také u některých zdlouhavých, bolestivých a často se opakujících zánětů, případně u zánětů, které špatně nebo vůbec nereagují na medikamentózní terapii.

    Vzpomínáte si na doporučení zkrmování kostí (ať už syrových nebo vařených) pro podporu vylučování výměšků těchto žlázek? Tak to bude asi tradovaný omyl… Defekační tlak se na vylučování výměšků análních žlázek nepodílí….

    Podobný typ žláz je umístěn u psa v předkožce a tvoří skupinu předkožkových žláz.

    Další mazové žlázy jsou kolem stydkých pysků feny. Shluk pachových žláz někdy nazývaný též „liščí žláza“ nebo „ocasní žláza“ je na úrovni 7. – 9. ocasního obratle a je na hřbetní části ocasu. Nemusí se však vyskytovat u všech jedinců.

    Zdravotní problematika ocasní žlázy: u starších psů dochází vlivem hormonu testosteronu často k tzv. hyperplazii této žlázy. Hyperplazie (zbytnění) se projevuje olysáním srsti v místě shluku žlázek, ztluštěním kůže a zvýšenou tvorbou mazu. Většinou je problém pouze kosmetický a lze ho řešit pravidelným vymýváním žlázy léčivými šampóny, nejlépe s obsahem benzoylperoxidu. Postižená žláza však může vyvolávat pocit svědění, a pokud si ji pes pravidelně olizuje či vykusuje, zanáší si do žlázek infekci a dochází k rozvoji zánětu (zarudnutí, drobné píštěle s výtokem hnisu, krusty). Na takto postiženou žlázu lze také aplikovat šampóny, terapeuticky můžeme podávat antibiotika. Antibiotická terapie však často mívá pouze dočasný efekt a problém se opakuje. V takovém případě je na místě zvážit kastraci, která často vede ke zmírnění až vymizení hyperplastických i zánětlivých změn v oblasti žlázy. Příznaky hyperplazie ocasní žlázy jsou častým průvodním jevem některých nádorů varlat. V takovém případě je vhodná jako terapie kastrace. Podobně mohou u starších psů reagovat na testosteron také tzv. cirkumanální žlázy (drobné žlázky roztroušené v kůži kolem řitního otvoru). Tyto žlázky často pod hormonálním vlivem podléhají nádorovým (zhoubným i nezhoubným) změnám. Léčba takto postižených žlázek spočívá opět v kastraci a pokud možno i chirurgickém odstranění samotné nádorově změněné žlázy.

    Výpotek mazových (holokrinních žláz) dělá chlup voděvzdorným. Mazové žlázy jsou také v očních víčkách a v ušních zvukovodech.

    Mléčná žláza je samostatnou položkou, která stojí za zpracování někdy příště…

    A pakliže se nepotí pes, jak se ochlazuje?

    Odpařováním svého dýchacího ústrojí v kombinaci s ochlazováním krve protékající bohatým krevním řečištěm jazyka. Stará známá věc, čím vyšší teplota nebo čím vyšší fyzická námaha, tím má pes více vyplazený jazyk (zvětšuje tak přístupnou krevní plochu) a tím rychleji dýchá. Svou roli sehrává také srst, která tvoří izolační vrstvu a ačkoliv se může zdát na dotek přehřátá, ke kůži pronikne tepla jen velmi málo. Možná zvažte stříhání srsti psů na letní období. Nemusí se jevit vše, jak vypadá….

    A na skok ke zvířatům z polárních krajů – bílá srst není jen maskovacím zbarvením. Pod bílou srstí je tmavě pigmentované pokožka. Bílá srst funguje jako optické vlákno, které zachytí sluneční paprsky a svede je k tmavé ploše, která ho pohltí. A potom, že je v krajině ledu a sněhu zima (?!)

    Komentáře
    Vložte svůj komentář Zavřít