Hledat
Česká koruna
Rozvoz po Brně nad 500Kč ZDARMA !
Kategorie
    Menu Zavřít
    Zpět

    Dýchání a krevní oběh

    Krev rozvádí po těle živiny, kyslík, hormony a další látky a odnáší odpadní produkty do vylučovacích orgánů. Pokud se pes pohybuje, jeho tělo má velkou spotřebu kyslíku. Dýchací a oběhový systém při zátěži reagují automatiky – zajistí zvýšení krevního průtoku srdcem a plícemi. Ačkoli krevní zásobení mozku zůstává stejné, přívod krve do srdečního svalu se zvýší čtyřnásobně a přívod ke svalům až dvacetinásobně. Při mimořádně namáhavém fyzickém výkonu dodává krevní oběh svalstvu více než 90 % krve, zatímco prokrvení jiných částí těla se v té době snižuje.

    Srdce pumpuje krev a vypuzuje ji do celého těla prostřednictvím systému krevních cév. Nejvyšší krevní tlak je v cévách vystupujících ze srdce a nejnižší v těch, které do srdce vstupují (přinášejí odkysličenou krev). Cévy vystupující ze srdce (tepny, artérie) mají silnou, pružnou stěnu, která vydrží velký tlak. Mohou se rozšířit či zúžit, aby se přizpůsobily krevnímu toku. Cévy vstupující do srdce (žíly, vény) mají stěny tenčí, s chlopněmi, které brání zpětnému toku krve a dovolují průtok pouze v jednom směru. Zajišťují tak návrat obíhající krve nazpět do srdce.

    I ty nejmenší tepny (arterioly) se mohou stahovat a naopak uvolňovat na pokyny nervového systému a hormonálního systému. To umožňuje usměrňovat tok krve do míst, kde je jí nejvíce potřeba. Vzestup svalové aktivity a následné zvýšení hladiny odpadních látek ve svalu vyvolává místní rozšíření krevní sítě tepének a zvýšený průtok krve až 256krát vzhledem ke klidovému stavu; daná oblast se tedy urychleně zásobí krví. Tepny a tepénky přecházejí v jemné vlásečnice (kapiláry), tenkostěnné cévy vedoucí krev do jednotlivých buněk. Jejich stěnami se prostřednictvím difúze předávají buňce kyslík a živiny a odebírají se z ní odpadní látky.

    Plíce jsou tvořeny hustě rozvětvenou sítí průdušinek vedoucích ke skupinám plicních sklípků (alveol), které se při nadechnutí plní vzduchem. Když se pes nadechne, prochází vzduch přes nozdry do horních cest dýchacích, pokračuje průdušnicí (trachea), která se větví v pravou a levou průdušku a vstupuje do plic.

    Kyslík prochází difúzí přes stěny plicních sklípků do krve v kapilárách, které sklípky obalují. Je pohlcován červenými krvinkami a roznášen po celém těle. Odpadní produkt, oxid uhličitý, prochází v opačném směru; přinášen krví prochází stěnou kapilár do plicnách sklípků a je výdechem vylučován z těla ven.

    Červené krvinky přenášejí kyslík vázaný na červené krevní barvivo hemoglobin, jehož součástí jsou atomy železa. Okysličením se hemoglobin změní na oxyhemoglobin a krev získá jasně červenou barvu. Srdce vhání okysličenou krev do tepen a v buňkách cílových tkání se kyslík uvolňuje. Odkysličená krev je tmavě červená. Odvádějí ji žíly.

    Problémy se vyskytují v celém dýchacím ústrojí – podrážděním nosu a kýcháním počínaje a zraněním hrudníku konče. Pronikavá poranění hrudníku jsou vážná, a způsobují ztížené dýchání a šok. Infekce a poruchy postihují horní cesty dýchací (nosní dutiny, hltan, hrtan) i dolní (průdušnice, průdušky, plíce). Bez ohledu na příčinu způsobují prakticky všechny stavy dýchacího systému zřetelné změny v pravidelném dýchání.

    Přirozené zrychlené dýchání, které je mělké, rychlé, s otevřenou tlamou, není zdravotním problémem. Pes tak dýchá z horka, nervozity, vzrušení nebo při vyčerpání. Podobný typ dýchání však může vyvolat také bolest a některé léky (např. kortikosteroidy). Nezaměňujte přirozený stav a ztížené dýchání.

    Kýchání a výtok z nosu může způsobit senná rýma, cizí objekt zapíchnutý v nozdrách nebo jiné, vážnější problémy (nádory sliznice v dutině nosní). Kýchání samotné není choroba, ale přirozené odstraňování překážek a nečistot.

    Pokud je kýchání silné, může vést až ke krvácení ze sliznice, které vzniká poškozením drobných křehkých cév. Teče-li z nosu psa krev, řiďte se těmito pokyny:

    • udržujte psa v klidu a bez pohybu;
    • aplikujte chladivý obvaz, např. sáček mraženého hrášku, zabalený v ručníku; položte ho psovi na hlavu a držte ho zde pět minut;
    • překryjte krvácející nozdry savým materiálem;
    • nedávejte psovi náhubek;
    • nezaklánějte hlavu psa, abyste zabránili odkapávání krve;
    • neucpávejte krvácející nozdry, podnítí ho to k dalšímu kýchání.

    Kašlání je častým projevem zánětu nebo poškození výstelky dýchacích cest. Nemusí však být příznakem nemoci – pes tak odstraňuje nečistoty ze sliznice průdušnice a průdušek. Kašlání je někdy součástí alergické reakce, nebo je vyvoláno znečištěním ovzduší, infekcí nebo překážkami v dýchacích cestách. Další, méně časté příčiny jsou: inhalace jedovatých látek, tekutina v hrudní dutině, paraziti, poruchy srdeční funkce, nemoci či poranění hrudníku, nádory a kolaps průdušnice. Pokud pes kašle více než jeden den, nebo pokud se mu kašel stále vrací, kontaktujte veterináře.

    Nejčastější příčina nakažlivého kašle u psů je infekce bakterií Bordetella bronchiseptica, která vyvolává obtížný zánět hrtanu a průdušnice (laryngotracheitidu). Postižení psi dostanou hrubý, suchý kašel asi pět dní po kontaktu s nositelem choroby. Záchvaty kašle mohou být vyvolány i nejjemnějším tlakem obojku na zanícenou průdušnici. Laryngotracheitida je nejvážnější u oslabených a velmi mladých psů. Mezi příznaky dále patří ztráta chuti k jídlu, deprese a někdy také nosní výtok. Navštěvuje-li pes oblast, kde hrozí vysoké riziko infekce, poraďte se s veterinářem o vhodném očkování proti bakteriím rodu Bordetella v podobě aerosolu, který se aplikuje na sliznici nosu.

    Pokud má váš pes slabý dráždivý kašel, měli byste zvýšit vlhkost v bytě zvlhčovačem vzduchu nebo nechejte vypařovat vodu radiátoru. Podejte mu spíše léky podporující kašel (expectorantia) než léky potlačující kašel (nepodávejte kodein!). Pokud se to nezlepší, kontaktujte během 36 hodin veterináře.

    Pokud pes vdechne cizí těleso, např. list trávy, a uvíznul-li mu v dutině nosní, opatrně ho pinzetou vytáhněte. Pokud těleso nemůžete vyjmout, okamžitě vyhledejte veterinární pomoc.

    Existuje mnoho příčin dýchacích obtíží. Většina z nich je vážná a vyžaduje okamžitou odbornou pomoc. Zahrnují: překážky zabraňující příjmu vzduchu, zranění hrudníku, zápal plic, nádory, poranění, srdeční selhání, otravu, alergické reakce, přílišnou námahu, vdechnutí kouře, úpal, kolaps průdušnice nebo plic a roztržení bránice.

    Pokud je příčinou problémů s dýcháním postižení průdušnice či plic, je diagnóza poměrně snadná, ale v případě srdečních potíží už tak jednoduchá není. Raná stadia srdečního selhání vyvolávají slabý kašel a ztížené dýchání, které lze snadno přehlédnout. Proto jakýkoli problém týkající se dýchacích potíží psa raději popište veterináři. Následný výčet zahrnuje nejčastější změny v dýchání:

    • Rychlé, mělké dýchání: psi, kteří se pohybovali, dýchají přirozeně mnohem rychleji; ale provází také některé nebezpečné stavy (šok, otrava, úpal nebo bolest). Okamžitě kontaktujte veterináře, pokud pes zrychleně dýchá bez zjevné příčiny.
    • Namáhavé dýchání: je projevem závažných stavů. Možnými příčinami jsou srdeční selhání, onemocnění plic, nahromadění tekutiny v hrudníku, poranění (např. natržení bránice) a nádorová onemocnění. Okamžitě vyhledejte veterináře.
    • Hlučné dýchání: hlučné dýchání je vždy urgentní stav; může být způsobeno překážkami, jako jsou cizí tělesa v horních dýchacích cestách, nebo ochrnutí hlasivek. Pokud pes hlučně dýchá, kontaktujte veterináře ještě týž den.
    • Dýchavičnost: nevyskytuje se u psů tak často jako u koček nebo u lidí. Obyčejně ukazuje na plicní choroby či zánět průdušek (bronchitida) způsobený alergií, srdečním selháním nebo infekcí. Okamžitě navštivte veterináře.
    • Dušení: je to okamžitý stav nouze! je nutné rozlišit od dávení, které může vypadat podobně, ale neohrožuje život. Pokud se pes dusí, nečekejte na pomoc veterináře a snažte se odstranit příčinu, postupujte velmi opatrně! Dusící se pes bude pravděpodobně ve velkém stresu a možná i kousne. Polknutí objektu nemusí být jedinou příčinou dušení. Alergická reakce na hmyzí štípnutí či vpich žihadla do tlamy způsobí otok jazyka, který může ucpat dýchací cesty. Podobně je tomu i se zraněním jícnu. Pes se také může dusit vlastními zvratky. Máte-li podezření na jakoukoli z těchto příčin, rychle vyhledejte veterinární pomoc. Především však předcházejte riziku udušení. Psi, zvláště štěňata, žvýkají cokoli; je to přirozený způsob hledání potravy, překonání nudy, procvičování žvýkacích svalů a čištění zubů a dásní, nebo jednoduše žvýkají věci pro zábavu. Nikdy nenechávejte malé objekty v dosahu štěněte, vystavujete je riziku udušení. Nikdy nedávejte psovi kuřecí kosti a buďte velmi opatrní, když mu z tlamy odstraňujete kosti rybí. I drobné kosti se mu totiž mohou zapíchnout do hrdla a následně způsobit dušení.

    Psi s krátkým nosem (mopsi, pekinézové, bostonteriéři a boxeři) mají volné, ochablé měkké patro. Když odpočívají, mají sklon k chrápání. Chrápání je také běžné u Kavalíra king Charles španěla. Intenzita a frekvence chrápání se s věkem zvyšuje. Pokud vaše štěně intenzivně chrápe, poraďte se s veterinářem. Jednoduchý chirurgický zákrok odstraní nadbytečnou tkáň měkkého patra a sníží pozdější problémy.

    Pokud pes vydává chrčivé zvuky, je rozrušený nebo stresovaný, má modrý jazyk a vypoulené oči, dusí se! Snažte se nalézt příčinu. Pokud si přejíždí přes tlamu tlapami, tře si ji o zem, dáví a je v mírném stresu, ale bez dýchacích obtíží, hledejte těleso zapíchnuté v tlamě.

    Dušení při vědomí:

    1. Je-li pes velký, obejměte mu břicho pažemi, udělejte pěst a stiskněte ho pevně hned za hrudníkem směrem nahoru a vpřed (psí varianta tzv. Heimlichova manévru).
    2. Je-li pes malý, dejte mu ruce po stranách břicha a pevně ho stiskněte nahoru a vpřed, abyste uvolnili překážku z dýchacích cest.

    Dušení v bezvědomí:

    1. Psovi ležícímu na boku dejte hrany dlaní na hrudní koš.
    2. Silně zmáčkněte, abyste uvolnili překážku.
    3. Prstem vyndejte spovi nečistotu či blokující objekt z tlamy.
    4. Poskytněte psovi KPR (kombinace srdeční masáže a umělého dýchání = kardiopulmonální resuscitace), je-li nezbytná, a okamžitě vyhledejte veterinární pomoc.

    Dávení – těleso v tlamě:

    1. Sundejte psovi náhubek.
    2. Vezměte do jedné ruky horní čelist psa a stlačte mu horní pysky přes horní zuby. Stále psa uklidňujte slovy.
    3. Druhou rukou mu rozevřete dolní čelist.
    4. Koncem lžičky odstraňte cizí těleso; může být zaklíněno v zubech nebo na patře.

    Veterinář k popisu dýchacích potíží používá následující slova:

    • Rhinitida a sinustida – zánět nosní sliznice (rýma) a zánět vedlejších dutin nosních, způsobené alergií nebo infekcí.
    • Rozštěp patra – nespojení kostí tvrdého patra ve středovém švu; vrozená vada viditelná u novorozených štěňat. Vyžaduje chirurgický zákrok.
    • Laryngitida – zánět sliznice hrtanu; často je způsobený infekcí, ale také přílišným štěkáním.
    • Laryngeální paralýza . ochrnutí vazů hlasivek.
    • Laryngotracheitida – zánět sliznice hrtanu a průdušnice postihující i hlasivky.
    • Kolaps průdušnice – průdušnice se zúží, nejčastějsí je u jorkšírských teriérů.
    • Bronchitida – zánět sliznice průdušek.
    • Bronchiální astma (CHOPN) – chronické zánětlivé onemocnění sliznice dolních cest dýchacích, příčinou bývá alergie.
    • Pleuritida – zánět výstelky hrudní dutiny.
    • Pleurální výpotek – tekutina tvořící se v okolí plic.
    • Edém plic – nahromadění tekutiny v plicích.

    Podle Bruce Fogle zpracovala Jitka Hrdinová

    Komentáře
    Vložte svůj komentář Zavřít